Horajot 4a הוריות

A netřeba [to] říkat podle toho, kdo říká, že [oběť] přináší obec, neboť věc se stává veřejně známou; ale i podle toho, kdo říká, že [ji] přináší soud, takže věc se nestává veřejně známou – kdyby se byl zeptal, byli by mu řekli.

Rabi Josi bar Avin, a někdo říká rabi Josi bar Zevida, řekl: Čemu se podobá podobenství Symmachovo? Člověku, který přinesl svou smírčí oběť za soumraku – snad mu bylo odpuštěno ještě za dne, snad mu bylo odpuštěno, když se již setmělo –, ten nepřináší podmíněnou oběť viny.

A netřeba [to] říkat podle toho, kdo říká, že [oběť] přináší soud, takže věc se nestala veřejně známou; ale i podle toho, kdo říká, že ji přináší obec, takže věc se stala veřejně známou a byli bychom mu to řekli – neboť zde, kdy je pochybné, zda [to bylo] za dne, nebo když se setmělo, i kdyby se zeptal, nenašel by nikoho, kdo by mu odpověděl.

„Ben Azaj mu řekl: Čím se liší od toho, kdo sedí [doma]“ atd. Ben Azaj odpověděl rabimu Akivovi dobře!

Rava řekl: Rozdíl mezi nimi je [v případě], kdy se vydal na cestu: podle Ben Azaje je povinen, neboť je ještě doma; podle rabiho Akivy je osvobozen, neboť se již vydal na cestu.

„[Jestliže] mu soud rozhodl, že se vykořeňuje celá podstata.“ Rabíni učí: „A skryta bude věc“ (Lv 4,13) – a ne že se vykoření celé přikázání. Jak? Řekli: V Tóře není [zákaz] menstruující ženy, v Tóře není Šabat, v Tóře není [zákaz] modloslužby – mohl bych myslet, že budou povinni. Proto Písmo učí: „a skryta bude věc“ – a ne že bude skryto celé přikázání; ti jsou osvobozeni.

Ale [jestliže] řekli: V Tóře je [zákaz] menstruující ženy, ale kdo obcuje se ženou, která čeká den za den, je osvobozen; v Tóře je Šabat, ale kdo vynáší ze soukromého prostoru do veřejného prostoru, je osvobozen; v Tóře je [zákaz] modloslužby, ale kdo se [modle] klaní, je osvobozen – mohl bych myslet, že budou osvobozeni. Proto Písmo učí: „a skryta bude věc“ – a ne celá podstata.

Mistr řekl: „Mohl bych myslet, že budou osvobozeni.“ Jestliže při zachování části a zrušení části jsou osvobozeni a při vykořenění celé podstaty jsou osvobozeni, za co pak jsou povinni? Tanaitovi vadilo toto: Řekni, že „věc“ znamená celou věc. Proto Písmo učí: „a skryta bude věc“.

Jak to z toho plyne? Ula řekl: Čti v tom: „a skryto bude [něco] z věci“.

Chizkija řekl: Písmo říká: „a učiní jedno ze všech přikázání“ (Lv 4,13) – „ze všech přikázání“, a ne všechna přikázání. [Ale] „přikázání“ [v množném čísle] znamená [aspoň] dvě! Rav Nachman bar Jicchak řekl: Psáno je [defektivně, jako by šlo o jedno] „přikázání“.

Rav Aši řekl: Vyvozuje „věc“ – „věc“ ze vzpurného staršího, neboť u vzpurného staršího je psáno: „Bude-li ti příliš nesnadná věc… neuchýlíš se od věci, kterou ti oznámí, napravo ani nalevo“ (Dt 17,8.11). Jako vzpurný [je odpovědný jen tehdy, když se vzepře] v [části] věci, a ne v celé věci, tak i při rozhodnutí [jde o část] věci, a ne o celou podstatu.

Rav Jehuda řekl jménem Šmuela: Soud není povinen, dokud nerozhodne o věci, se kterou nesouhlasí saduceové; ale o věci, se kterou saduceové souhlasí, jsou osvobozeni. Jaký je důvod? Jdi a uč se to [jako dítě] ve škole!

Učili jsme se v mišně: V Tóře je [zákaz] menstruující ženy, ale kdo obcuje se ženou, která čeká den za den, je osvobozen. Proč? [Zákaz] ženy, která čeká den za den, je přece psán: „a odpočítá si“ (Lv 15,28) – to učí, že odpočítává jeden [den] za jeden.

[Jde o případ,] kdy řekli, že počáteční styk je dovolen a jen dokončený styk je zakázán. Ale i to je psáno: „obnažil její zdroj“ (Lv 20,18)!

[Jde o případ,] kdy řekli, že přirozený [styk] je zakázán, [ale] nepřirozený je dovolen. Ale vždyť je psáno: „ženská lože“ (Lv 18,22)!

[Jde o případ,] kdy řekli, že přirozený [styk] je zakázán i počáteční, [ale] při nepřirozeném je zakázán jen dokončený styk, kdežto počáteční je dovolen. Je-li tomu tak, [platilo by to] i o menstruující ženě!

Nýbrž vskutku [jde o] přirozený [styk], a řekli, že počáteční styk je psán [jen] u ženy nemocné [menstruací]. A chceš-li, řekni: Řekli, že výtok [zavy] nastává jen ve dne, neboť je psáno: „po všechny dny jejího výtoku“ (Lv 15,26).

Učili jsme se v mišně: V Tóře je Šabat, ale kdo vynáší z [jednoho] prostoru do [druhého] prostoru, je osvobozen. Proč? [Zákaz] vynášení je přece psán: „Nevynášejte břemeno ze svých domů [v den Šabatu]“ (Jr 17,22)!

[Kdy řekli, že zakázáno je jen vynášení, kdežto vnášení je dovoleno. A chceš-li, řekni:] Kdy řekli, že zakázáno je vynášení a vnášení, [ale] podávání a házení je dovoleno.

Učili jsme se v mišně: V Tóře je [zákaz] modloslužby, ale kdo se [modle] klaní, je osvobozen. Proč? [Zákaz] klanění je přece psán, neboť je psáno: „Nebudeš se klanět jinému bohu“ (Ex 34,14)!

[Jde o případ,] kdy řekli, že zakázáno je jen klanění obvyklým způsobem [uctívání dané modly], ale neobvyklým způsobem je dovoleno. A chceš-li, řekni: Kdy řekli, že zakázáno je jen samotné klanění v plném smyslu, při němž se roztahují ruce a nohy, ale klanění, při němž se ruce a nohy neroztahují, je dovoleno.