Jevamot 17b יבמות

„první“, nemýlí se – co znamená „první“? První, která připadla [k levirátu]. A kdo učí „druhá“, nemýlí se – co znamená „druhá“? Druhá co do sňatku. – Nezabýváme se snad [i případem], kdy nejprve uzavřel levirátní sňatek a teprve potom si vzal [druhou]? Nýbrž co znamená „druhá“? Druhá v manželství [s levirem].

Kde je psáno [o] ženě bratra, který nebyl na světě [současně s ním]? Řekl Rav Jehuda, řekl Rav: Verš říká: „Budou-li bratři bydlet spolu“ (Dt 25,5) – ti, kteří měli společné bydlení na světě; to vylučuje ženu bratra, který nebyl na světě [současně s ním]. „Spolu“ – spojení v dědictví; to vylučuje bratra z matky.

Raba řekl: [Že jde o] bratry z otce, se vyvozuje ze shody slov „bratrství“ – „bratrství“ u synů Jákobových: jako tam [jde o bratry] z otce a ne z matky, tak i zde z otce a ne z matky.

– Ať se vyvodí „bratrství“ – „bratrství“ ze zakázaných svazků! – Vyvozuje se „bratři“ z „bratři“, a nevyvozuje se „bratři“ z „tvůj bratr“.

Jaký je v tom rozdíl? Vždyť škola rabiho Jišmaela učila: „A kněz se vrátí“ (Lv 14,39), „a kněz přijde“ (Lv 14,44) – návrat je totéž co příchod! – To platí tam, kde není nic, co by se mu podobalo; ale tam, kde je něco, co se mu podobá, vyvozujeme z toho, co se mu podobá.

– Ať se vyvodí „bratrství“ – „bratrství“ od Lota, neboť je psáno: „Vždyť jsme bratři“ (Gn 13,8)! – Je rozumnější vyvozovat od synů Jákobových, protože [tam je slovo] volné [k výkladu]: měli napsat „dvanáct tvých služebníků, synové našeho otce“, a je psáno „bratři“; plyne z toho, že je volné.

A bylo třeba napsat „bratři“ a bylo třeba napsat „spolu“. Neboť kdyby Milosrdný napsal [jen] „bratři“, řekl bych: ať se vyvodí „bratrství“ – „bratrství“ od Lota. A řekneš-li, že [tam slovo] není volné – je opravdu volné: měl napsat „druhové“, a je psáno „bratři“; plyne z toho, že je volné. [Proto] Milosrdný napsal „spolu“ – spojení v dědictví.

A kdyby Milosrdný napsal [jen] „spolu“, řekl bych: [jen tehdy,] když jsou spojeni otcem i matkou. [Proto je] třeba [obojího].

– Ale odkud by to vzešlo? Milosrdný přece učinil levirát závislým na dědictví, a dědictví je od otce, ne od matky! – Bylo to třeba: Mohlo by tě napadnout, že protože je to novinka, když se mu dovoluje [jinak] zakázaný svazek, řekni [že platí jen tehdy], když jsou spojeni otcem i matkou. [Proto je] třeba [obojího].

Řekl Rav Huna, řekl Rav: [Žena] čekající na levira, která zemřela – [levirovi] je dovolena její matka. Z toho vidno, že soudí, že neexistuje [levirátní] vázanost. – Ať tedy řekne: Halacha je podle slov toho, kdo říká, že vázanost neexistuje!

– Kdyby to řekl tak, řekl bych: To platí u dvou [bratrů], ale u jednoho vázanost existuje.

– Ať tedy řekne: Halacha je podle slov toho, kdo říká, že vázanost neexistuje ani u jednoho! – Kdyby to řekl tak, řekl bych: i za jejího života. Učí nás [tedy]: po smrti ano, za života ne, protože je zakázáno rušit přikázání levirátu.

Učili jsme: [Komu] zemřela švagrová, je mu dovolena její sestra. Její sestra ano, její matka ne!

– Totéž platí i o její matce; ale protože v první části učil: [Komu] zemřela žena, je mu dovolena její sestra – její sestra ano, ale její matka ne, neboť to je zákaz z Tóry – učil i v závěru: je mu dovolena její sestra.

A Rav Jehuda řekl: [Žena] čekající na levira, která zemřela – [levirovi] je zakázána její matka. Z toho vidno, že soudí, že vázanost existuje. – Ať tedy řekne: Halacha je podle slov toho, kdo říká, že vázanost existuje!

– Kdyby to řekl tak, řekl bych: To platí u jednoho, ale u dvou vázanost neexistuje. – Vždyť když se přou, přou se právě o dva! – Nýbrž kdyby to řekl tak,