Jevamot 24a יבמות

Tam: podle toho, kdo říká, že vazba existuje, vazba existuje; a podle toho, kdo říká, že je zakázáno zmařit přikázání levirátního sňatku, je zakázáno zmařit přikázání levirátního sňatku. Zde může každý z nich říci, že se mu dostala právě ta jeho.

Pokud předešli a vzali si [je], nevynucuje se, aby je propustili atd. Šila učil: A to i když jsou oba kohanim. Jaký je důvod? [Zákaz] ženy, která podstoupila chalicu, je rabínský, a ohledně pochybné ženy po chalice rabani [nic] nenařídili.

A je [zákaz] ženy po chalice rabínský? Vždyť bylo učeno: „rozvedenou“ (Lv 21,7) – mám jen rozvedenou; odkud [vím o] ženě, která podstoupila chalicu? Verš říká: „a ženu“. – Je to rabínské a verš je pouhá opora.

MIŠNA: Přikázání uzavřít levirátní sňatek [spočívá] na nejstarším; pokud však předešel mladší, získal [ji].

GEMARA: Naši mistři učili: „A bude [to] prvorozený“ (Dt 25,6) – odtud [plyne], že přikázání uzavřít levirátní sňatek [spočívá] na nejstarším. „kterého porodí“ (Dt 25,6) – vyjma neplodné ženy, která nerodí. „nastoupí na jméno svého bratra“ – ohledně dědictví.

Říkáš „ohledně dědictví“; anebo [to znamená] jen [ohledně] jména: [jmenoval-li se] Josef, nazvou ho Josef; [jmenoval-li se] Jochanan, nazvou ho Jochanan? Je řečeno zde: „nastoupí na jméno svého bratra“, a je řečeno jinde: „podle jména svých bratrů budou nazýváni ve svém dědictví“ (Gn 48,6). Jako „jméno“ řečené jinde [znamená] dědictví, tak i „jméno“ řečené zde [znamená] dědictví.

„a jeho jméno nebude vymazáno“ – vyjma kleštěnce, jehož jméno je [už] vymazáno.

Rava řekl: Ačkoli v celé Tóře verš nevystupuje ze svého prostého smyslu, zde přišla gezera šava a vyvedla ho z jeho prostého smyslu úplně.

A nebýt gezery šavy, řekl bych, že [jde] doslova o jméno. Koho Milosrdný varuje? [Pokud] levira, mělo by stát: „nastoupí na jméno tvého bratra“; pokud soud, mělo by stát: „nastoupí na jméno bratra svého otce“.

A možná to Milosrdný říká soudu takto: Řekněte leviru, [aby dítě] nastoupilo na jméno jeho bratra. Nýbrž přišla gezera šava a vyvedla ho [z prostého smyslu] úplně.

Nyní, když jsi řekl, že verš je psán o nejstarším, řekni: prvorozený uzavře levirátní sňatek, prostý [syn] ne!

Pokud tomu tak je, proč Milosrdný vyloučil manželku jeho bratra, který nebyl na světě [současně s ním]?

Rav Acha namítá: A řekni, [že to slouží] k vyloučení prvorozeného [jen] z matčiny strany! To nemůžeš říci, neboť Milosrdný podmínil levirátní sňatek dědictvím, a dědictví [přichází] od otce, a ne od matky.

A řekni: Když je tu prvorozený, ať se přikázání levirátního sňatku splní; když tu prvorozený není, ať se přikázání levirátního sňatku nesplní! Verš říká: „a jeden z nich zemře“ (Dt 25,5) – nezabýváme se snad [i případem], kdy zemřel prvorozený, a Milosrdný řekl, že [má] uzavřít levirátní sňatek mladší?

A řekni, [že jde o případ], kdy zemřel mladší, a Milosrdný řekl, že [má] uzavřít levirátní sňatek prvorozený! Vždyť Milosrdný vyloučil manželku jeho bratra, který nebyl na světě.

A řekni: Když tu prvorozený není a mladší předešel, získal [ji]; ale je-li tu prvorozený a mladší předešel, nezískal [ji]! Verš říká: „Budou-li bratři bydlet spolu“ (Dt 25,5) – bydlení bratří je přirovnáno jedno k druhému.

A řekni: Když je tu prvorozený, ať se vrátí k nejstaršímu; když tu prvorozený není, nevrací se k nejstaršímu. Proč tedy Abaje Starší učil: Přikázání uzavřít levirátní sňatek [spočívá] na nejstarším; nechtěl-li, jde se k jeho mladšímu bratrovi; nechtěl-li [ani ten], vrací se k nejstaršímu?

Jako prvorozený: Jako prvorozenému to způsobilo jeho prvorozenství, tak i nejstaršímu to způsobilo jeho stáří.

A řekni: Když uzavře levirátní sňatek prvorozený, ať vezme dědictví; když uzavře levirátní sňatek prostý [syn], ať dědictví nevezme! Verš říká: „nastoupí na jméno svého bratra“ – a hle, nastoupil.

Ale proč ho tedy Milosrdný nazval „prvorozeným“?