Joma 26b יומא

ten není ani podle rabiho Eliezera ben Jaakova, ani podle rabiho Jehudy.

MIŠNA: Tamid je obětován devíti, deseti, jedenácti či dvanácti [kohanim], ne méně a ne více. Jak? Sám [beránek] devíti; o svátku [Sukot je] v ruce jednoho láhev vody – hle, zde je deset.

Odpoledne jedenácti: sám devíti a dva mají v rukou dvě polena dříví. O Šabatu jedenácti: sám devíti a dva mají v rukou dvě misky kadidla k chlebu předložení. A o Šabatu, který připadne na svátek, [je navíc] v ruce jednoho láhev vody.

GEMARA: Řekl rabi Aba, a někteří říkají Rami bar Chama, a někteří říkají rabi Jochanan: Vodu o svátku vylévají jen při ranním tamidu. Odkud [to víme]? Z toho, že učí: A o Šabatu, který připadne na svátek, je v ruce jednoho láhev vody. A kdyby tě napadlo, že ji vylévají při odpoledním tamidu, našel bys to i ve všední den.

Řekl Rav Aši: I my jsme se to učili: A tomu, kdo vylévá, říkají: Zvedni ruce! Neboť jednou [jeden] vylil [vodu] na své nohy a všechen lid ho zasypal svými etrogy. Plyne z toho [to].

Bylo učeno: Rabi Šimon bar Jochaj říká: Odkud [víme], že odpolední tamid vyžaduje dvě polena dříví [nesená] dvěma kohanim? Neboť je řečeno: „a narovnají dříví“ (Lv 1,7). Nevztahuje-li se to k rannímu tamidu, o němž je psáno: „a kněz na něm bude každé ráno zapalovat dříví a narovná na něm“ (Lv 6,5), vztáhni to k odpolednímu tamidu.

Ale řekni: obojí [se týká] ranního tamidu, a Milosrdný řekl: Učiň a opět učiň? – Je-li tomu tak, ať verš řekne: „a zapálí … a zapálí“.

Kdyby Milosrdný napsal [dvakrát] „a zapálí“, řekl bych: jeden [kohen] ano, dva ne; učí nás, abychom to vykonali jedním a vykonali dvěma.

Je-li tomu tak, ať verš řekne „a zapálí [jeden] … a zapálí [více]“, anebo „a narovná [jeden] … a narovnají [více]“. Co [znamená] „a zapálí … a narovnají“? Plyne z toho, jak jsme řekli.

Rabi Chija učil: Losování [určovalo] někdy třináct, někdy čtrnáct, někdy patnáct, někdy šestnáct [kohanim].

Ale vždyť bylo učeno: sedmnáct?

Ta není podle rabiho Eliezera ben Jaakova, nýbrž podle rabiho Jehudy.

MIŠNA: Beran je obětován jedenácti: maso pěti, vnitřnosti, jemná mouka a víno po dvou. Býk je obětován dvaceti čtyřmi: hlava a [pravá zadní] noha – hlava jedním a noha dvěma; kostrč a [levá zadní] noha – kostrč dvěma a noha dvěma; hruď a hrdlo – hruď jedním a hrdlo třemi; obě přední nohy dvěma a oba boky dvěma; vnitřnosti, jemná mouka a víno po třech.

O čem to bylo řečeno? O obětech obce; ale u oběti jednotlivce, chce-li [jeden kohen] obětovat [sám], obětuje. Stahování z kůže a rozsekávání jsou u těch i oněch stejné.

GEMARA: Bylo učeno: Jejich stahování z kůže a rozsekávání jsou stejné [v tom, že jsou platné i rukou] nekněze.

Řekl Chizkija: Odkud [víme], že stahování z kůže a rozsekávání jsou stejně [platné rukou] nekněze? Neboť je řečeno: „A synové kněze Árona dají oheň na oltář“ (Lv 1,7) – dání ohně vyžaduje kněžství, stahování z kůže a rozsekávání kněžství nevyžadují.