Joma 34b יומא

Rabi říká: Večerní od ranní.

Je to pochopitelné podle mudrců: tento [verš] je napsán o odpolední stálé oběti. Ale jaký je důvod Rabiho? Řekl Raba bar Ula: Verš říká: „na jednoho beránka“ (Nu 28,7) – který beránek je ten, o němž je řečeno „jeden“? Musíš říci, že je to ranní stálá oběť.

A mudrci – co [znamená] „jeden“? Jedinečný ve svém stádu. A Rabi to vyvozuje z „ze všeho vybraného z vašich slibů“ (Dt 12,11). A mudrci? Jedno [platí] o povinné oběti a jedno o dobrovolné, a obě jsou potřebná.

„Byl-li velekněz starý nebo choulostivý atd.“ Učí se: Řekl rabi Jehuda: Železné hroudy rozpalovali od předvečera Dne smíření a vhazovali je do studené [vody], aby se ztratil její chlad. Ale vždyť tím [železo] kalí! Řekl Rav Bivi: Nedosáhlo [žáru potřebného ke] kalení. Abaje řekl: I kdybys řekl, že dosáhlo [žáru ke] kalení, věc, kterou člověk nezamýšlí, je dovolena.

A řekl snad Abaje takto? Cožpak se neučí: „maso jeho předkožky“ (Lv 12,3) – i na místě, kde je skvrna [malomocenství], ať se ořízne; slova rabiho Jošiji. A tázali jsme se o tom: K čemu je verš? A Abaje řekl: [Je potřeba] podle rabiho Jehudy, který říká, že věc, kterou člověk nezamýšlí, je zakázána.

To platí v celé Tóře, ale zde je kalení [zakázáno jen] podle nařízení mudrců.

MIŠNA: Přivedli ho do Bejt ha-Parva, a ta byla na svatém [území]. Rozprostřeli prostěradlo z jemného lnu mezi ním a lidem. Posvětil si ruce a nohy a svlékl se. Rabi Meir říká: Svlékl se a posvětil si ruce a nohy. Sestoupil, ponořil se, vystoupil a osušil se. Přinesli mu bílá roucha; oblékl je a posvětil si ruce a nohy.

Ráno oblékal [roucha z] pelusijského [lnu] v ceně dvanácti min, odpoledne indická v ceně osmi set zuzů; slova rabiho Meira. A mudrci říkají: Ráno oblékal [roucha] v ceně osmnácti min a odpoledne v ceně dvanácti min; celkem třicet min. Ta [byla placena] z prostředků obce, a chtěl-li přidat, přidal ze svého.