Kdyby [stálo jen] „oběť“, rozuměl bych tím i věci zasvěcené na údržbu Chrámu, které se také nazývají ‚oběť‘, jak je řečeno: „Přinášíme oběť Hospodinu“ (Nu 31,50). Písmo učí: „a ke vchodu do stanu setkávání to nepřivedl“ (Lv 17,4) – za vše, co je vhodné pro vchod do stanu setkávání, je [člověk] vinen venku; za nic, co není vhodné pro vchod do stanu setkávání, nejsou vinni venku.
אי קרבן שומע אני אפילו קדשי בדק הבית שנקראו קרבן כענין שנא' (במדבר לא, נ) ונקרב את קרבן ה ת"ל (ויקרא יז, ד) ואל פתח אהל מועד לא הביאו כל הראוי לפתח אהל מועד חייב עליו בחוץ כל שאינו ראוי לפתח אהל מועד אין חייבין עליו בחוץ
Vyloučím ty, které nejsou vhodné pro vchod do stanu setkávání, ale nevyloučím červenou jalovici a vyháněného kozla, který je vhodný přijít ke vchodu do stanu setkávání. Písmo učí: „Hospodinu“ – ty, které jsou vyhrazeny Hospodinu; vylučují se tyto, které nejsou vyhrazeny Jménu.
אוציא אלו שאין ראוין לפתח אהל מועד ולא אוציא פרת חטאת ושעיר המשתלח שהוא ראוי לבוא אל פתח אהל מועד ת"ל לה' מי שמיוחדין לה' יצאו אלו שאין מיוחדין לשם
Rava řekl: Tam [to plyne] z kontextu verše a zde [to plyne] z kontextu verše. Tam, protože „ke vchodu“ rozšiřuje, „Hospodinu“ vylučuje; zde, protože „ohnivá oběť“ vylučuje, „Hospodinu“ rozšiřuje.
אמר רבא התם מענינא דקרא והכא מענינא דקרא התם דאל פתח לרבות לה' להוציא הכא דאשה להוציא לה' לרבות
Důvod je, že to Milosrdný rozšířil; kdyby to nerozšířil, řekl bych, že vyháněný kozel je posvěcen, i když mu chybí čas. Ale vždyť los určuje jen u toho, který je vhodný pro Jméno!
טעמא דרבי רחמנא הא לא רבי הוה אמינא שעיר המשתלח קדוש במחוסר זמן והא אין הגורל קובע אלא בראוי לשם
Rav Josef řekl: Kdo je autorem tohoto? Je to Chanan Egypťan, neboť bylo učeno: Chanan Egypťan říká: I když je krev [již] v číši, přivede jeho druha a spáruje ho s ním.
אמר רב יוסף הא מני חנן המצרי היא דתניא חנן המצרי אומר אפילו דם בכוס מביא חבירו ומזווג לו
Spíše Rav Josef řekl: Kdo je autorem tohoto? Je to rabi Šimon, neboť bylo učeno: Uhynul-li jeden z nich, přivede jeho druha bez losování; to jsou slova rabiho Šimona.
אלא אמר רב יוסף הא מני רבי שמעון היא דתניא מת אחד מהן מביא חבירו שלא בהגרלה דברי רבי שמעון
Z toho mám jen [zákaz] všech; odkud [víme o] části z nich? Písmo učí: „z nich“. „Na oltář“ – to je kropení krve. „Hospodinu“ – to zahrnuje vyháněného kozla.
אין לי אלא כולן מקצתן מנין ת"ל מהם מזבח זו זריקת דמים לה' לרבות שעיר המשתלח
A bylo třeba napsat [o zvířeti] s vadou a bylo třeba napsat [o zvířeti], kterému chybí čas. Neboť kdyby Milosrdný napsal [jen o tom], kterému chybí čas – [platilo by to], protože ještě nenastal jeho čas; ale [o zvířeti] s vadou, jehož čas již nastal, bych řekl, že ne. A kdyby Milosrdný napsal [jen o zvířeti] s vadou – [platilo by to], protože je odporné; ale o tom, kterému chybí čas a které odporné není, bych řekl, že ne. Je to tedy potřebné.
ואיצטריך למיכתב בעל מום ואיצטריך למיכתב מחוסר זמן דאי כתב רחמנא מחוסר זמן משום דלא מטי זמניה אבל בעל מום דמטי זמניה אימא לא ואי כתב רחמנא בעל מום משום דמאיס אבל מחוסר זמן דלא מאיס אימא לא צריכא
Originál: Yoma 63b na Sefarii, verze „Wikisource Talmud Bavli“ (hebrejské Wikisource), licence CC BY-SA. Originál je převzat beze změn obsahu, jen rozdělený na segmenty. Český překlad je odvozené dílo pořízené strojově (model Claude) a šíří se pod licencí CC BY-SA 4.0.