Joma 73b יומא

mimo pořadí a odpověděli mu podle pořadí; a jakmile poznal, že se ptal mimo pořadí, zeptal se znovu podle pořadí, neboť je řečeno: „Vydají občané Keily mě a mé muže do rukou Saulových? A Hospodin řekl: Vydají“ (1S 23,12).

A vyžaduje-li věc dvě [odpovědi], odpovídá se mu na dvě, neboť je řečeno: „A David se otázal Hospodina: Mám pronásledovat tuto tlupu? Dostihnu ji? A (Hospodin) mu řekl: Pronásleduj, neboť ji jistě dostihneš a jistě vysvobodíš“ (1S 30,8).

A i když výrok proroka může být odvolán, výrok urim a tumim odvolán není, neboť je řečeno: „soudem urim“ (Nu 27,21).

Proč se nazývají urim a tumim? Urim – protože osvěcují svá slova; tumim – protože svá slova naplňují.

A kdybys řekl: [V boji] u Givy Benjamínovy, proč [svá slova] nenaplnily?

Oni sami nezkoumali, zda mají zvítězit, nebo být poraženi; a nakonec, když to zkoumali, [urim] souhlasily, neboť je řečeno: „A Pinchas, syn Elazara, syna Áronova, stál před ní v těch dnech a říkal: Mám ještě znovu vytáhnout do boje proti synům Benjamína, svého bratra, nebo mám přestat? A Hospodin řekl: Vytáhněte, neboť zítra ho vydám do tvé ruky“ (Sd 20,28).

Jak se [odpověď] děje? Rabi Jochanan říká: [Písmena] vystupují. Reš Lakiš říká: Spojují se [do slov].

Ale vždyť v nich není napsáno cadi! Rav Šmuel bar Jicchak řekl: Je tam napsáno Avraham, Jicchak a Jaakov. Ale vždyť tam není napsáno tet! Rav Acha bar Jaakov řekl: Je tam napsáno ‚kmeny Ješuruna‘.

Namítali: Skrze kohena, který nemluví v duchu svatosti a na němž nespočívá Šechina, se nedotazují; neboť Cadok se dotazoval a vyšlo mu to, Evjatar a nevyšlo mu to, jak je řečeno: „A Evjatar vystoupil, dokud všechen lid neodešel atd.“ (2S 15,24).

[Evjatar] jim [jen] pomáhal.

A dotazuje se jen pro krále. Odkud to? Rabi Abahu řekl: Neboť verš říká: „A postaví se před kohena Elazara, který se pro něj otáže soudem urim atd.“ (Nu 27,21) – ‚on‘, to je král; ‚a všichni [synové] Izraele s ním‘, to je pomazaný pro válku; ‚a celá obec‘, to je Sanhedrin.

Vrátíme se k tobě, [kapitolo] „Velekněz přišel“.

MIŠNA: Na Den smíření je zakázáno jíst, pít, mýt se, mazat se, obouvat sandály a mít pohlavní styk. Král a nevěsta si smějí umýt tvář a šestinedělka smí obout sandál; to jsou slova rabiho Eliezera. A mudrci [to] zakazují.

Kdo sní [množství] jako velká datle – jako ona sama i s peckou – a kdo vypije plná ústa, je vinen. Všechny pokrmy se sčítají do [míry] datle a všechny nápoje se sčítají do plných úst. Co sní a co vypije, se nesčítá.

GEMARA: ‚Zakázáno‘? Vždyť je to trestáno vyobcováním [karet]! Rabi Ila, a někteří říkají rabi Jirmeja, řekl: Bylo to třeba jen pro poloviční míru.

To se hodí podle toho, kdo říká, že poloviční míra je zakázána z Tóry; ale podle toho, kdo říká, že poloviční míra je z Tóry dovolena, co lze říci?

Neboť bylo řečeno: Poloviční míra – rabi Jochanan řekl: Je zakázána z Tóry; Reš Lakiš řekl: Je z Tóry dovolena. To se hodí podle rabiho Jochanana; ale podle Reš Lakiše, co lze říci? Reš Lakiš souhlasí, že je zakázána rabínským nařízením.

Jestliže je tomu tak, ať na ni nevzniká povinnost oběti za přísahu! Vždyť jsme učili: [Kdo řekl:] ‚Přísahám, že nebudu jíst‘, a snědl zdechliny a roztrhaná zvířata, ohavnosti a plazy, je vinen; a rabi Šimon osvobozuje.

A otázali jsme se k tomu: Proč je vinen? Vždyť je zapřisáhlý už od hory Sinaj! Rav, Šmuel a rabi Jochanan říkají: [Jde o případ], kdy zahrnul dovolené věci spolu se zakázanými.

A Reš Lakiš řekl: Nenajdeš to, leda když výslovně uvedl poloviční míru, a to podle rabínů; nebo [přísahal] neurčitě,