Joma 81b יומא

Ten [den] sám se nazývá šabatem, neboť je psáno: „Budete slavit svůj šabat“ (Lv 23,32). Je pochopitelné, že Rav Papa neřekl jako Rav Acha bar Jaakov, protože verš, který je napsán o [dni] samotném, je lepší. Ale proč Rav Acha bar Jaakov neřekl jako Rav Papa?

Potřebuje ho pro to, co se učí: „Budete trápit své duše devátého dne měsíce“ (Lv 23,32). Mohl bych [si myslet], že začne a bude se postit devátého [dne]? Verš učí: „večer“. Jestliže večer, mohl bych [si myslet], že až když se setmí? Verš učí: „devátého“. Jak to tedy je? Začne a postí se, dokud je ještě den. Odsud [víme], že se přidává [čas] z všedního dne ke svatému.

Mám [to] pouze při jeho vstupu; odkud [víme to] při jeho odchodu? Verš učí: „Od večera do večera“ (Lv 23,32). Mám [to] pouze pro Jom kipur; odkud [víme to] pro (svátky)? Verš učí: „budete slavit“ (Lv 23,32). Mám [to] pouze (pro svátky); odkud [víme to] pro šabaty? Verš učí: „svůj šabat“ (Lv 23,32). Jak to tedy je? Na každém místě, kde je řečeno [o] odpočinku, (odsud [víme], že se přidává [čas]) z všedního dne ke svatému.

A tana, který [vyvozuje] „sám“ ze „sám“, co dělá s tímto „devátého dne měsíce“? Potřebuje ho pro to, co učil Chija bar Rav z Difti, neboť Chija bar Rav z Difti učil: „Budete trápit své duše devátého“ – copak se postíme devátého? Vždyť se postíme desátého! Nýbrž [verš] ti chce říci: Každému, kdo jí a pije devátého, to Písmo počítá, jako by se postil devátého i desátého.

„Snědl-li pokrmy, které nejsou vhodné k jídlu.“ Rava řekl: Kdo o Jom kipuru rozžvýká pepř, je osvobozen; kdo o Jom kipuru rozžvýká zázvor, je osvobozen.

Namítli: Rabi Meir říkával: Z toho, co se říká: „Budete považovat jeho ovoce za neobřezané“ (Lv 19,23), nevím snad, že jde o strom s jedlými plody? Co tedy učí [slova] „strom s jedlými plody“? Strom, jehož dřevo a ovoce mají stejnou chuť; řekni, že to je pepř. To tě učí, že pepř podléhá [zákonu] orla, a že země Izraele nemá nedostatek ničeho, jak se říká: „Nebudeš v ní mít nedostatek ničeho“ (Dt 8,9).

To není obtížné: zde [jde o] čerstvý, zde o suchý.

Ravina řekl Meremarovi: Vždyť Rav Nachman řekl: Kandovaný zázvor, který přichází z Indie, je dovolen a pronášíme nad ním [požehnání] „který tvoří plody země“? To není obtížné: zde [jde o] čerstvý, zde o suchý.

Rabíni učili: Snědl-li rákosové listy, je osvobozen; výhonky vinné révy – je vinen. Které jsou výhonky vinné révy? Rabi Jicchak z Magdaly řekl: Všechny, které vyrašily od Roš ha-šana do Jom kipuru. A Rav Kahana řekl: Všechny [vyrašené během] třiceti dnů. Učí se [baraita] podle rabi Jicchaka z Magdaly: Snědl-li rákosové listy, je osvobozen; výhonky vinné révy – je vinen. Které jsou výhonky vinné révy? Všechny, které vyrašily od Roš ha-šana do Jom kipuru.

„Vypil-li rybí láku nebo muries, je osvobozen.“ Z toho plyne, že [za] ocet je vinen. Kdo [je autorem] naší Mišny? Je to Rabi, neboť se učí: Rabi říká: Ocet občerstvuje duši.

Rav Gidel bar Menaše z Biri de-Nareš vykládal: Halacha není podle Rabiho. Příští rok všichni vyšli, ředili a pili ocet. Rav Gidel to uslyšel a rozhněval se. Řekl: Řekněme, že jsem řekl [že je to dovoleno] dodatečně – řekl jsem snad předem? Řekněme, že jsem řekl málo – řekl jsem snad hodně? Řekněme, že jsem řekl neředěný – řekl jsem snad ředěný?