Keritot 27a כריתות

[a] závěr nazývá „jeho zpronevěrou“ berana oběti za vinu?

V první části, kde beran [v hodnotě deseti zuzů] přesahuje [výši] jistiny a její pětiny, nazývá „jeho zpronevěrou“ to, co uloupil; v závěru, kde beran nepřesahuje jistinu a pětinu, nazývá „jeho zpronevěrou“ berana oběti za vinu, a [proto] ať s ním přinese sela a jeho pětinu.

Rav Menašja bar Gada se otázal: Může dosáhnout smíření [beranem koupeným za] souhrn pětin?

Říkáme snad: I kdybys řekl, že člověk dosahuje smíření zhodnocením svatého, [je to] proto, že se o něj staral; ale zde, kde se o něj nestaral, smíření nedosahuje?

Nebo snad: I kdybys řekl, že člověk nedosahuje smíření zhodnocením svatého, [je to] proto, že je nevyčlenil; ale tento souhrn pětin, které vyčlenil, lze říci, že smíření dosahuje? Neboť se jim [ještě] ptali: Dosahuje [člověk] smíření zhodnocením svatého, či ne?

Pojď a slyš: Kdo vyčlení dva sela na oběť za vinu a koupí za ně dva berany na oběť za vinu – má-li jeden z nich hodnotu dvou sela, ať je obětován jako jeho oběť za vinu, a druhý ať se pase, dokud nedostane vadu, a ať je prodán a jeho cena připadne na dobrovolné dary.

Není to snad [případ], kdy koupil berana za čtyři [zuzy] a ten se zhodnotil, takže má cenu osmi? A z toho plyne, že člověk dosahuje smíření zhodnocením svatého! – Nikoli; o čem zde jednáme? Když mu jej pastýř prodal levně.

Pojď a slyš: Koupil berana za sela, vykrmil jej a dovedl jej na [hodnotu] dvou – je způsobilý. Z toho plyne, že člověk dosahuje smíření zhodnocením svatého! – Vykrmil jej, to je jiné, neboť na to vynaložil osm.

Pojď a slyš: Koupil berana za sela, a hle, má hodnotu dvou – je způsobilý. – I zde, když jej vykrmil.

Je-li tomu tak, to je [totéž co] první část! – První část [mluví o tom], kdy jej koupil za čtyři a zhodnotil jej dalšími čtyřmi, takže na něj vynaložil osm; závěr [o tom], kdy koupil berana za čtyři a zhodnotil jej třemi, a má hodnotu osmi.

Je-li tomu tak, řekni závěr: Ať zaplatí sela. Vždyť na něj vynaložil sedm! Co [znamená] „ať zaplatí“? Doplatek do sela.

A zastává-li, že člověk nedosahuje smíření zhodnocením svatého, co na tom, že dá doplatek do sela? Potřebujeme berana v hodnotě dvou sela, a ten tu není! – Ve skutečnosti zastává, že člověk dosahuje smíření zhodnocením svatého.

Je-li tomu tak, ať nedává doplatek do sela! – Důvod, proč dává doplatek do sela, je nařízení, aby se neříkalo, že beran za méně než dva sela smiřuje.

Jak to s tím je? Pojď a slyš: V době vyčlenění měl hodnotu sela, v době smíření hodnotu dvou sela – nesplnil [povinnost].

Rabi Elazar se otázal: Dosahuje člověk smíření zhodnocením svatého, či ne? Rabi Jochanan řekl: Kolik let tento vyrůstal mezi námi, a neslyšel ode mne tuto halachu!

Z toho plyne, že ji rabi Jochanan řekl. Ano, a řekl ji k tomuto, co jsme se učili: Mládě děkovné oběti a její náhrada, a rovněž kdo vyčlení svou děkovnou oběť, ta se ztratí a vyčlení jinou místo ní – nevyžaduje chleby.

A rabi Chanina vzkázal jménem rabiho Jochanana: To se učí jen po smíření, že mládě nevyžaduje chleby;

ale před smířením chleby vyžaduje. Z toho plyne, že zastává, že [člověk] dosahuje smíření zhodnocením svatého.

Rabi Elazar se otázal: Jsou živí tvorové odsunuti [natrvalo], či ne? Rabi Jochanan řekl: Hle, kolik let tento vyrůstal mezi námi, a neslyšel ode mne tuto halachu!

Z toho plyne, že ji rabi Jochanan řekl. Ano, neboť rabi Jochanan řekl: Zvíře dvou společníků – [jeden] zasvětil svou polovinu, pak koupil [druhou] polovinu a zasvětil ji – je svaté, ale není obětováno; působí náhradu, a jeho náhrada je jako ono.

Z toho plynou tři věci: plyne z toho, že živí tvorové jsou odsunuti; plyne z toho, že svatost hodnoty odsouvá; a plyne z toho, že odsunutí platí i u hodnoty.

Rabi Elazar se otázal: Zlevnila-li jehňata ve světě – jak je tomu? Říkáme snad: Potřebujeme „to nejlepší z vašich slibů“ (Dt 12,11), a to tu je? Nebo snad potřebujeme „v hodnotě stříbrných šekelů“ (Lv 5,15), a to tu není?

Rabi Jochanan řekl: Kolik let jsme vyrůstali v domě studia, a neslyšeli jsme tuto halachu. – A ne? Vždyť rabi Jochanan řekl jménem rabiho Šimona ben Jochaje: Proč Tóra nestanovila pevnou cenu u těch, jimž chybí smíření? Aby, zlevní-li jehňata, nezůstali bez nápravy, jak jíst ze svatých obětí. – Řekni: Nenaučili nás tuto halachu.

Ale rabi Zeira bar Ada přece před ním opakoval své učení každých třicet dní! – Řekni: Tato halacha od něj nebyla v domě studia vyžádána.

K věci samé: Rabi Jochanan řekl jménem rabiho Šimona ben Jochaje: Proč nebyla stanovena pevná cena u těch, jimž chybí smíření? Aby, zlevní-li jehňata, nezůstali bez nápravy, jak jíst ze svatých obětí.

Abaje to napadl: Ale nyní tedy – ať je stanovena pevná cena u oběti za hřích za tuk, jež přichází ke smíření, a ne kvůli dovolení jíst ze svatých obětí! Rava to napadl: Ale nyní tedy – ať má pevnou cenu oběť za vinu nazíra, která přichází bezúčelně, neboť rabi Jochanan řekl jménem rabiho Šimona ben Jochaje: Není věci, jež by přicházela bezúčelně, kromě jedině oběti za vinu nazíra! Je to obtížné.