Ketubot 17a כתובות

[Opěvuje se] nevěsta taková, jaká je. A Bejt Hilel říkají: Nevěsta krásná a půvabná. Řekli Bejt Šamaj Bejt Hilelovi: Co když byla chromá nebo slepá – říká se o ní ‚nevěsta krásná a půvabná‘? Vždyť Tóra praví: „Od lživé věci se vzdaluj“ (Ex 23,7). Řekli jim Bejt Hilel: Podle vašich slov – když někdo koupil na trhu špatné zboží, má je před ním chválit, nebo hanět? Musíš říci: má je před ním chválit. Odtud řekli mudrci: Vždy ať je smýšlení člověka v souladu s lidmi.

Když přišel Rav Dimi, řekl: Takto zpívají před nevěstou na Západě: Žádné líčidlo, žádné líčení, žádné natáčení vlasů – a přece půvabná laň. Když mudrci udělili smichu rabimu Zeirovi, zpívali mu takto: Žádné líčidlo, žádné líčení, žádné natáčení vlasů – a přece půvabná laň.

Když mudrci udělili smichu rabimu Amimu a rabimu Asimu, zpívali jim takto: Všechny takové a všechny takové nám ordinujte; neordinujte nám nikoho ze sarmisin ani ze sarmitin – a někteří říkají: ani z chamisin, ani z turmisin.

Když rabi Abahu přicházel z akademie k císařskému dvoru, vycházely mu vstříc služky z císařského dvora a zpívaly mu takto: Velký muž svého lidu, vůdce svého národa, světlá lampo, požehnán buď tvůj příchod v pokoji.

Říkali o rabim Jehudovi bar Ilajovi, že brával větvičku myrty, tančil před nevěstou a říkal: Nevěsta krásná a půvabná. Rav Šmuel bar Rav Jicchak tančil se třemi [větvičkami]. Řekl rabi Zeira: Ten stařec nás zahanbuje. Když zemřel, oddělil ohnivý sloup jeho [lože] od všech ostatních, a máme tradici, že ohnivý sloup odděluje jen jednoho v generaci nebo dva v generaci.

Řekl rabi Zeira: Starci prospěla jeho větvička; a někteří říkají: jeho pošetilost; a někteří říkají: jeho způsob.

Rav Acha si ji posadil na ramena a tančil. Řekli mu mudrci: Smíme to dělat i my? Řekl jim: Je-li pro vás jako trám, pak ano, a není-li, pak ne.

Řekl rabi Šmuel bar Nachmani, řekl rabi Jonatan: Je dovoleno hledět do tváře nevěsty po všech sedm [dní], aby byla milejší svému muži. A halacha není podle něj.

Učili naši mistři: Mrtvého [s průvodem] uhýbají před nevěstou, a jedno i druhé před izraelským králem. Říkali o králi Agrippovi, že uhnul před nevěstou, a mudrci ho chválili.

Chválili ho – z toho plyne, že jednal správně? Vždyť řekl Rav Aši: I podle toho, kdo říká, že když se kníže vzdá své cti, je jeho čest prominuta, když se král vzdá své cti, jeho čest prominuta není, jak řekl mistr: „Jistě ustanovíš nad sebou krále“ (Dt 17,15) – aby jeho bázeň byla nad tebou! Bylo to na rozcestí [kde to nebylo vidět].

Učili naši mistři: Studium Tóry se přerušuje kvůli vynášení mrtvého a kvůli uvádění nevěsty. Říkali o rabim Jehudovi bar Ilajovi, že přerušoval studium Tóry kvůli vynášení mrtvého a kvůli uvádění nevěsty. O čem to platí? Když s ním není tolik [lidí], kolik je třeba; ale je-li s ním tolik, kolik je třeba, nepřerušuje se.

A kolik je ‚tolik, kolik je třeba‘? Řekl Rav Šmuel bar Ini jménem Rava: Dvanáct tisíc mužů a šest tisíc šofarů; a někteří říkají: třináct tisíc mužů a mezi nimi šest tisíc šofarů. Ula řekl: Například aby muži tvořili řadu od městské brány až po Sikru. Rav Šešet, a někteří říkají rabi Jochanan, řekl: Její odejmutí je jako její dání – jako její dání [se dělo] před šesti sty tisíci, tak i její odejmutí [má být] před šesti sty tisíci. A to platí o tom, kdo četl [Písmo] a studoval [Mišnu];