Kidušin 16a קידושין

[mluví] o modloslužebníkovi, který je pod tvou mocí. Nebo snad jen o modloslužebníkovi, který pod tvou mocí není? Řekl jsi: Co se mu dá udělat? Písmo tedy mluví jen o modloslužebníkovi, který je pod tvou mocí.

A listinou: Odkud to víme? Řekl Ula: Písmo praví: „Vezme-li si jinou“ (Ex 21,10) – Písmo ji přirovnalo k jiné [ženě]: jako jinou lze získat listinou, i hebrejskou otrokyni lze získat listinou.

To je v pořádku podle toho, kdo říká, že listinu hebrejské otrokyně píše pán; ale podle toho, kdo říká, že ji píše otec, co se dá říci? Bylo totiž řečeno: Kdo píše listinu hebrejské otrokyně? Rav Huna řekl: Píše ji pán. Rav Chisda řekl: Píše ji otec. To je v pořádku podle Rav Huny, ale podle Rav Chisdy co se dá říci?

Řekl Rav Acha bar Jaakov: Písmo praví: „Nevyjde, jako vycházejí otroci“ (Ex 21,7) – ale získává se, jako se získávají otroci. A co to je? Listina.

Ale řekni: získává se, jako se získávají otroci – a co to je? Zabrání do držby! Písmo praví: „A budete je odkazovat svým synům po sobě“ (Lv 25,46) – je [lze získat] zabráním, ale nic jiného ne zabráním.

Ale řekni: je listinou, ale nic jiného ne listinou! – Vždyť je psáno: „Nevyjde, jako vycházejí otroci.“ A proč jsi zvolil [listinu]?

Je to logické: listinu bylo vhodné zahrnout, protože ta vyvádí [z manželství] i dceru Izraele. Naopak, zabrání bylo vhodné zahrnout, protože se jím získává majetek proselyty! – V manželství to každopádně nenacházíme. Chceš-li, řekni: k tomu slouží [verš] „vezme-li si jinou“.

A Rav Huna – co vykládá z verše „Nevyjde, jako vycházejí otroci“? Ten potřebuje k tomu, že nevychází [na svobodu] kvůli [poranění] končetin jako otrok. A Rav Chisda? Kdyby tak, ať Písmo napíše „nevyjde jako otroci“; proč „jako vycházejí otroci“? Plynou z toho obě věci.

A vykupuje sám sebe roky: Jak je psáno: „Šest let bude sloužit a v sedmém [vyjde]“ atd. (Ex 21,2).

Jubilejním rokem: Jak je psáno: „Až do jubilejního roku bude u tebe sloužit“ (Lv 25,40).

Odečtením peněz: Řekl Chizkija: Protože Písmo praví: „ať ji dá vykoupit“ (Ex 21,8) – to učí, že se [poměrná částka] odečítá z jejího výkupného a ona odchází. Učili: A vykupuje sám sebe penězi, peněžní hodnotou a listinou.

Peníze – dobře, jak je psáno: „z peněz, za něž byl koupen“ (Lv 25,51); i peněžní hodnota – Milosrdný řekl: „vrátí své výkupné“ (Lv 25,51), aby zahrnul peněžní hodnotu jako peníze. Ale tato listina – jak to vypadá? Řekneš-li, že mu napsal dlužní úpis na svou cenu, to je totéž co peníze.

Spíše propouštěcí listina. Nač je však listina? Ať mu řekne před dvěma [svědky]: Jdi! Anebo před soudem: Jdi! Řekl Rava: To znamená, že tělo hebrejského otroka je [pánovým] vlastnictvím, a odpustí-li mu pán zbývající částku, není mu odpuštěna.

Hebrejská otrokyně má oproti němu navíc: Řekl Reš Lakiš: Hebrejská otrokyně vykupuje sama sebe z moci pána smrtí otce, a to úsudkem a minori ad maius: Jestliže znaky dospělosti, které nevyvádějí z moci otce, vyvádějí z moci pána, smrt, která vyvádí z moci otce, nemá tím spíše vyvádět z moci pána?

Namítl rabi Hošaja: „Hebrejská otrokyně má oproti němu navíc, že vykupuje sama sebe znaky dospělosti.“ A je-li tomu tak, ať [Tana] uvede i smrt otce! – Tana uvedl [něco] a [něco] vynechal.

Co jiného vynechal, že by vynechal [i] toto? – Vynechal smrt pána. – Smrt pána není vynechání: protože platí i u muže, neuvádí ji.

Ať ji tedy uvede! – Tana uvádí věc, která má pevnou mez; věc, která pevnou mez nemá, neuvádí.

Ale znaky dospělosti přece pevnou mez nemají, a uvádí je! Řekl Rav Safra: Nemají mez nahoře, ale mají mez