Kidušin 17a קידושין

Mohl bych myslet, že i když onemocněl? Písmo praví: „a v sedmém vyjde“ (Ex 21,2).

Řekl Rav Šešet: Čím se zde zabýváme? Když uprchl a zastihl ho jubilejní rok. Mohl bys říci: protože ho vyvedl jubilejní rok, platí o něm „jeho propuštění je od tebe“, a nepotrestáme ho a dáme mu dary – přichází nás poučit [že ne].

Řekl mistr: Mohl bych myslet, že i když onemocněl? Písmo praví „a v sedmém vyjde“ – i když byl nemocen všech šest [let]? Ale vždyť se učí: Byl-li nemocen tři [roky] a sloužil tři, nemusí doplnit; byl-li nemocen všech šest, musí doplnit! Řekl Rav Šešet: [Jde o toho], kdo může [aspoň] pracovat jehlou.

Ta [baraita] sama si odporuje: Říkáš: byl-li nemocen tři a sloužil tři, nemusí doplnit – z toho plyne, že byl-li nemocen čtyři, musí doplnit. Řekni však závěr: byl-li nemocen všech šest, musí doplnit – z toho plyne, že čtyři, nemusí doplnit. Takto to míní: Byl-li nemocen čtyři, je jako ten, kdo byl nemocen všech šest, a musí doplnit.

Učili naši mistři: Kolik se mu dává? Pět selaim z každého druhu, což je patnáct selaim – slova rabi Meira. Rabi Jehuda říká: Třicet, jako třicet [selaim] za otroka. Rabi Šimon říká: Padesát, jako padesát u odhadních hodnot.

Řekl mistr: Pět selaim z každého druhu, což je patnáct selaim – slova rabi Meira. Přišel nás snad rabi Meir poučit o počítání? Učí nás toto: nesmí mu dát méně než tento počet; ale dá-li mu méně z jednoho druhu a více z jiného, nevadí to.

Jaký je důvod rabi Meira? Odvozuje „s prázdnou“ – „s prázdnou“ (Ex 34,20) od prvorozeného: jako tam pět selaim, i zde pět selaim.

Ale řekni: pět selaim za všechny [druhy dohromady]! – Kdyby bylo „s prázdnou“ napsáno na konci, bylo by to, jak říkáš; teď, když je „s prázdnou“ napsáno na začátku, vztáhni „s prázdnou“ ke stádu, „s prázdnou“ k humnu a „s prázdnou“ k lisu.

Ale odvoďme „s prázdnou“ – „s prázdnou“ od zápalné oběti při pouti! – Písmo praví: „čím tě požehnal Hospodin, tvůj Bůh“ (Dt 15,14).

Rabi Jehuda říká: Třicet, jako třicet za otroka. Jaký je důvod rabi Jehudy? Odvozuje „dávání“ – „dávání“ od otroka: jako tam třicet, i zde třicet.

Ale odvoďme „dávání“ – „dávání“ od odhadních hodnot: jako tam padesát, i zde padesát!

Zaprvé: chopíš-li se mnoha, nechopil ses ničeho; chopíš-li se mála, chopil ses. A navíc: [otroka] bylo vhodné odvodit od otroka.

Rabi Šimon říká: Padesát, jako padesát u odhadních hodnot. Jaký je důvod rabi Šimona? Odvozuje „dávání“ – „dávání“ od odhadních hodnot: jako tam padesát, i zde padesát. Ale řekni: [podle] nejnižší z odhadních hodnot! – Je psáno: „čím tě požehnal Hospodin, tvůj Bůh“.

Ale odvoďme „dávání“ – „dávání“ od otroka: jako tam třicet, i zde třicet! Zaprvé: chopíš-li se mnoha, nechopil ses ničeho. A navíc: otroka bylo vhodné odvodit od otroka! – Rabi Šimon odvozuje [výraz] „s tebou“ od „s tebou“.

Dobře podle rabi Meira – proto je psáno stádo, humno a lis. Ale podle rabi Jehudy a rabi Šimona – nač je mi stádo, humno a lis?

To potřebují k tomu, co se učí: Mohl bych myslet, že se dary dávají jen ze stáda, humna a lisu; odkud zahrnout každou věc? Písmo praví: „čím tě požehnal Hospodin, tvůj Bůh“. Proč tedy Písmo říká „stádo, humno a lis“? Aby ti řeklo: jako stádo, humno a lis jsou zvláštní tím, že spadají pod pojem požehnání, tak i vše, co spadá pod pojem požehnání; vylučují se peníze – slova rabi Šimona. Rabi Eliezer ben Jaakov říká: Vylučují se mezci.

A rabi Šimon? Mezci se sami o sobě zhodnocují [a jsou tedy požehnáním]. A rabi Eliezer ben Jaakov? S penězi lze obchodovat [a jsou tedy požehnáním].

A je to třeba: kdyby Milosrdný napsal [jen] stádo, řekl bych: živé tvory ano, plodiny ze země ne – proto Milosrdný napsal humno. A kdyby napsal [jen] humno, řekl bych: plodiny ze země ano, živé tvory ne – proto Milosrdný napsal stádo. Nač je mi lis?