Kidušin 17b קידושין

Podle jednoho mistra k vyloučení peněz, podle druhého k vyloučení mezků.

Učili naši mistři: „Čím tě požehnal Hospodin, tvůj Bůh“ (Dt 15,14) – mohl bych myslet, že byl-li dům kvůli němu požehnán, dávají se mu dary, a nebyl-li dům kvůli němu požehnán, nedávají se mu? Písmo praví: „Štědře ho obdaruj“ (Dt 15,14) – v každém případě. Proč tedy Písmo říká „čím tě požehnal“? Dej mu vše podle požehnání.

Rabi Elazar ben Azarja říká: Slova [platí], jak jsou napsána: byl-li dům kvůli němu požehnán, dávají se mu dary, a nebyl-li dům kvůli němu požehnán, nedávají se mu. Proč tedy Písmo říká „štědře ho obdaruj“? Tóra mluvila jazykem lidí.

Učili naši mistři: Hebrejský otrok slouží synovi [pána], ale neslouží dceři. Hebrejská otrokyně neslouží ani synovi, ani dceři. Otrok s probodnutým uchem a ten, kdo byl prodán modloslužebníkovi, neslouží ani synovi, ani dceři. Řekl mistr: Hebrejský otrok slouží synovi, ale neslouží dceři. Odkud to víme?

Jak učili naši mistři: „A bude ti sloužit šest let“ (Dt 15,12) – tobě, a ne dědici. Říkáš „tobě, a ne dědici“, nebo snad jen „tobě, a ne synovi“? Když praví: „Šest let bude sloužit“ (Ex 21,2), je tím řečeno [i] o synovi. Jak tedy vyložím „a bude ti sloužit šest let“? Tobě, a ne [jinému] dědici.

Proč jsi zahrnul syna a vyloučil bratra? Zahrnuji syna, neboť ten nastupuje místo svého otce při zasnoubení [otrokyně] a u dědičného pole.

Naopak, zahrnuji bratra, neboť ten nastupuje místo svého bratra při levirátním sňatku! – Je snad levirátní sňatek jinde než tam, kde není syn? Je-li tedy syn, není levirátní sňatek.

Takže důvod je jen ten, že je tu tato námitka; kdyby nebyla, bratr by měl přednost? Ať to vyvodím z toho, že zde jsou dvě [věci] a zde jedna!

I dědičné pole odvozuje Tana z této námitky: Je snad levirátní sňatek jinde než tam, kde není syn?

Hebrejská otrokyně neslouží ani synovi, ani dceři: Odkud to víme? Řekl rabi Pedat: Protože Písmo praví: „I se svou otrokyní učiníš tak“ (Dt 15,17) – Písmo ji přirovnalo k otroku s probodnutým uchem: jako otrok s probodnutým uchem neslouží ani synovi, ani dceři, tak ani hebrejská otrokyně neslouží ani synovi, ani dceři. Ale přichází snad verš „se svou otrokyní učiníš tak“ k tomuto? Ten přece potřebuje k tomu, co se učí: „I se svou otrokyní učiníš tak“ – obdarovat.

Říkáš „obdarovat“, nebo snad jen [jde] o probodnutí ucha? Když praví: „Řekne-li však otrok“ (Ex 21,5) – otrok, a ne hebrejská otrokyně – je o probodnutí řečeno.

Jak tedy vyložím „i se svou otrokyní učiníš tak“? Obdarovat. – Kdyby tak, ať Písmo napíše „se svou otrokyní tak“; proč „učiníš“? Plynou z toho obě věci.

Otrok s probodnutým uchem a ten, kdo byl prodán modloslužebníkovi, neslouží ani synovi, ani dceři: Otrok s probodnutým uchem – jak je psáno: „A jeho pán mu probodne ucho šídlem a bude mu sloužit navěky“ (Ex 21,6) – [jemu], a ne synovi ani dceři. Prodaný modloslužebníkovi – odkud? Řekl Chizkija: Písmo praví: „A bude počítat se svým kupcem“ (Lv 25,50) – a ne s dědici svého kupce.

Řekl Rava: Podle Tóry modloslužebník dědí po svém otci, neboť je řečeno: „A bude počítat se svým kupcem“ – a ne s dědici svého kupce; z toho plyne, že má dědice. Proselyta [dědící] po modloslužebníkovi – to není podle Tóry, nýbrž podle slov znalců Písma.

Jak učíme [v Mišně]: Proselyta a modloslužebník, kteří zdědili po svém otci modloslužebníkovi – proselyta může modloslužebníkovi říci: Vezmi si ty modlu a já peníze, vezmi si ty úlitbové víno a já plody. Jakmile [věci] přešly do moci proselyty, je to zakázáno.

Kdyby tě napadlo, že [dědí] podle Tóry, pak i když [věci] nepřešly do jeho moci, bere-li [peníze], bere náhradu za modlu.

[Je to] tedy podle rabínů – je to opatření, které učinili rabíni, aby se nevrátil ke svému [dřívějšímu] zlozvyku. Tak se také učí: O čem to platí? Když zdědili; ale když se stali společníky, je to zakázáno.

Modloslužebník [dědící] po proselytovi a proselyta po proselytovi – to není ani podle Tóry, ani podle slov znalců Písma. Jak učíme: Kdo si půjčil peníze od proselyty, jehož synové konvertovali s ním, nevrátí [je] jeho synům; a vrátil-li, duch mudrců v něm nemá zalíbení.

Ale vždyť se učí: duch mudrců v něm má zalíbení! – Není to rozpor: zde [jde o syna], jehož početí i narození bylo mimo svatost,