Kidušin 37b קידושין

je přece psán příchod i usazení! Takto míní: Aby poučil, že všude, kde je řečeno příchod a usazení, jde jen o [dobu] po zabrání a usídlení. [To jsou] slova rabiho Jišmaela.

Je-li tomu tak, [proč], když mu rabi Akiva řekl: Což Šabat, o němž je řečeno ve všech vašich sídlech, mu odpověděl: Šabat [se odvozuje] úsudkem a minori ad maius? Ať mu řekne: Já mluvím o příchodu a usazení [dohromady]! Řekl mu jednu [odpověď] a ještě další: jednak mluvím o příchodu a usazení, a dále, co se týče toho, že jsi řekl: Což Šabat, o němž je řečeno ve všech vašich sídlech – Šabat se odvozuje úsudkem a minori ad maius.

V čem se přou? Přou se v tom, zda přinášeli úlitby na poušti. Rabi Jišmael zastává názor, že na poušti úlitby nepřinášeli, a rabi Akiva zastává názor, že na poušti úlitby přinášeli.

Abaje řekl: Tento tanna ze školy rabiho Jišmaela se liší od jiného tanny ze školy rabiho Jišmaela.

Neboť ve škole rabiho Jišmaela učili: Jelikož jsou v Tóře příchody řečeny bez upřesnění a Písmo ti u jednoho z nich upřesnilo, [že jde o dobu] po zabrání a usídlení, tak i všechny [ostatní jsou] po zabrání a usídlení.

A ten druhý? Protože král a prvotiny jsou dva verše, které přicházejí jako jeden, a ze všech dvou veršů, které přicházejí jako jeden, se nevyvozuje.

A ten [první]? Jsou potřeba: kdyby Milosrdný napsal krále a nenapsal prvotiny, řekl bych: prvotiny, z nichž má [člověk] užitek okamžitě, [platí okamžitě]. A kdyby napsal prvotiny a nenapsal krále, řekl bych: král, jehož způsobem je dobývat, [se ustanoví] okamžitě.

A ten druhý? Ať Milosrdný napíše krále, a prvotiny nejsou potřeba, a já bych řekl: Jestliže král, který [je ustanoven] k dobývání, [je až] po zabrání a usídlení, prvotiny tím spíše!

A ten [první]? Kdyby to tak napsal, řekl bych: je to jako u chaly. Proto nás učí [že ne].

A nyní, když jsi řekl, že povinnost osoby se koná jak v zemi Izraele, tak mimo zemi, k čemu je mi usazení, které Milosrdný napsal u Šabatu? Bylo to potřeba. Napadlo by tě říci: Jelikož je to psáno v oddíle o svátcích, ať vyžaduje posvěcení [soudem] jako svátky. Proto nás učí [že ne].

K čemu je mi usazení, které Milosrdný napsal u loje a krve? Bylo to potřeba. Napadlo by tě říci: Jelikož jsou psány v oddíle o obětech, v době, kdy jsou oběti, ať jsou lůj a krev zakázány; v době, kdy nejsou oběti, ne. Proto nás učí [že ne].

K čemu je mi usazení, které Milosrdný napsal u macy a hořkých bylin? Bylo to potřeba. Napadlo by tě říci: Jelikož je psáno: „S nekvašenými chleby a hořkými bylinami jej budou jíst“ (Nu 9,11), v době, kdy je pesachová oběť, ano; v době, kdy pesachová oběť není, ne. Proto nás učí [že ne].

K čemu je mi příchod, který Milosrdný napsal u tefilin a [vykoupení] prvorozeného osla? Toho je potřeba k tomu, co učili ve škole rabiho Jišmaela: Konej toto přikázání, neboť kvůli němu vejdeš do země.

Je to v pořádku podle toho, kdo říká: Usazení znamená všude, kde budete sídlit; proto je psáno: „Jedli z úrody země nazítří po pesachu“ (Joz 5,11) – nazítří po pesachu jedli, předtím nejedli. Plyne z toho, že