Kidušin 54b קידושין

Jsou to dva tanaité, [kteří se liší] v názoru rabi Jehudy.

Ula řekl jménem bar Pady: Rabi Meir říkal: Posvěcený majetek při úmyslném [užití] přechází do světského stavu, při neúmyslném nepřechází; a neřekli, že při neúmyslném přechází, leda ve věci oběti. – Ale když nepřechází, za co je povinen obětí?

Nýbrž když přišel Rabin, vyložil jménem bar Pady: Rabi Meir říkal: Posvěcený majetek při úmyslném [užití] přechází do světského stavu, při neúmyslném nepřechází; a neřekli, že při neúmyslném přechází, leda ve věci jedení.

Rav Nachman řekl, že Rav Ada bar Ahava řekl: Halacha je podle rabi Meira u desátku, protože tanaita nám [mišnu] podal anonymně podle něj; a halacha je podle rabi Jehudy u posvěceného majetku, protože tanaita nám [mišnu] podal anonymně podle něj.

Podle rabi Meira u desátku – která to je? Jak jsme se učili: Vinice čtvrtého roku – Bejt Šamaj říkají: Nemá [povinnost] pětiny ani odstranění; a Bejt Hilel říkají: Má.

Bejt Šamaj říkají: Platí u ní spadané bobule i paběrky; a Bejt Hilel říkají: Všechno jde do lisu.

Jaký je důvod Bejt Hilel? Odvozují ‚svatý‘ (Lv 19,24) z ‚svatý‘ (Lv 27,32) u desátku: jako desátek má pětinu a odstranění, tak i vinice čtvrtého roku má pětinu a odstranění. A Bejt Šamaj neodvozují ‚svatý‘ – ‚svatý‘ z desátku.

A Bejt Hilel říkají [, že je to] jako desátek – podle koho soudí? Je-li to podle rabi Jehudy – proč ‚všechno jde do lisu‘? Vždyť říká, že desátek je majetkem prostého člověka! Nýbrž zda ne podle rabi Meira?

Podle rabi Jehudy u posvěceného majetku – která to je? Jak jsme se učili: Poslal [posvěcené peníze] po svéprávném [poslovi] a vzpomněl si, dříve než [posel] dorazil ke kramáři – kramář se dopustí zpronevěry, jakmile je utratí.

A podle rabi Jehudy u desátku – copak jsme se [anonymně] neučili? Vždyť jsme se učili: Kdo vykupuje svůj druhý desátek, přidává k němu pětinu, ať je jeho vlastní, ať mu byl dán darem. Čí je to? Řekneš-li, že je to rabi Meir – copak mu ho může dát darem? Vždyť říká, že desátek je majetkem Nejvyššího! Nýbrž zda ne rabi Jehuda?

Ne, ve skutečnosti rabi Meir; a čím se tu zabýváme? Případem, kdy mu [ho] dal [ještě] jako neodesátkovanou úrodu, a soudí, že dávky, které nebyly odděleny, jsou jako by nebyly odděleny.

Pojď a slyš: Kdo vykupuje svou výsadbu čtvrtého roku, přidává k ní pětinu, ať je jeho vlastní, ať mu byla dána darem. Čí je to? Řekneš-li, že rabi Meir – copak mu ji může dát? Vždyť se odvozuje ‚svatý‘ – ‚svatý‘ z desátku! Nýbrž zda ne rabi Jehuda?

Ve skutečnosti rabi Meir; a čím se tu zabýváme? Případem, kdy [ji] dal, když byla [teprve] v poupěti – a nikoli podle rabi Josiho, který říká: Poupě je zakázáno, protože je to plod.

Pojď a slyš: Přitáhl si od něj desátek [v ceně] jednoho sela a nestihl jej vykoupit, než [cena] stoupla na dva – dá jeden sela, vydělá jeden sela, a druhý desátek je jeho. Čí je to? Řekneš-li, že rabi Meir – proč vydělá jeden sela? Vždyť Milosrdný řekl: „dá peníze, a bude jeho“ (Lv 27,23). Nýbrž zda ne rabi Jehuda?

Ve skutečnosti rabi Jehuda; a tam je jedna anonymní [mišna], kdežto zde jsou dvě anonymní.

Ale jestliže se [řídíme] anonymní [mišnou] přesně, co je mi do toho, zda jedna anonymní, či dvě anonymní? Rav Nachman bar Jicchak řekl: Halacha je podle rabi Meira, protože jsme se v Bechirtě [traktátu Edujot] učili podle něj.