Kidušin 57a קידושין

Nevykládá ‚et‘, jak se učí: Šimon Amsonský – a někteří říkají Nechemja Amsonský – vykládal všechna ‚et‘ v Tóře. Když došel k „Hospodina, svého Boha, se budeš bát“ (Dt 6,13), upustil [od toho].

Jeho žáci mu řekli: Mistře, co bude se všemi ‚et‘, která jsi vykládal? Řekl jim: Jako jsem přijal odměnu za výklad, tak jsem přijal [odměnu] za upuštění. Až přišel rabi Akiva a učil: „Hospodina, svého Boha, se budeš bát“ – to zahrnuje učence.

Jalovice, které se láme šíje – odkud to máme? V domě rabi Janaje říkali: Je u ní psáno ‚usmíření‘ jako u obětí.

Ptáci malomocného – odkud to máme? Neboť se učilo v domě rabi Jišmaela: Je řečeno o tom, co činí způsobilým, a o tom, co usmiřuje, uvnitř [v Chrámu], a je řečeno o tom, co činí způsobilým, a o tom, co usmiřuje, venku.

Jako u toho, co činí způsobilým a co usmiřuje, o čem je řečeno uvnitř, učinil [verš] to, co činí způsobilým, rovným tomu, co usmiřuje, tak i u toho, co činí způsobilým a co usmiřuje, o čem je řečeno venku, učinil to, co činí způsobilým, rovným tomu, co usmiřuje.

Bylo řečeno: Ptáci malomocného – odkdy jsou zakázáni? Rabi Jochanan řekl: Od chvíle porážky. A Reš Lakiš řekl: Od chvíle koupě. Rabi Jochanan řekl ‚od chvíle porážky‘ – zakázanými je činí porážka. Reš Lakiš řekl ‚od chvíle koupě‘ – vyvozuje se to z jalovice, které se láme šíje: jako jalovice [je zakázána] zaživa, tak i ptáci malomocného zaživa.

A sama jalovice, které se láme šíje – odkdy [je zakázána]? Rabi Janaj řekl: Slyšel jsem o ní [jakousi] hranici a zapomněl jsem; a druhové se rozhodli říci, že ji zakazuje její sestoupení do drsného údolí. – Jestliže tak: jako jalovice není zakázána od chvíle koupě, tak ani ptáci malomocného nejsou zakázáni od chvíle koupě? – Jak se to dá srovnat? Tam má jinou hranici, ale zde – copak má jinou hranici?

Rabi Jochanan namítl Reš Lakišovi: „Každého čistého ptáka smíte jíst“ (Dt 14,11) – to zahrnuje vypuštěného [ptáka malomocného]; „a tito jsou ti, které z nich nesmíte jíst“ (Dt 14,12) – to zahrnuje poraženého. A kdyby tě napadlo, že je zakázán zaživa, je třeba [to učit] po porážce? – Mohl bys říct, že je to jako u obětí, které jsou zaživa zakázány, a přijde porážka a učiní je dovolenými. Proto nás to učí.

Namítl mu: Porazil ho a ukázalo se, že je trefa – vezme pár pro druhého, a první je dovolen k užitku. A kdyby tě napadlo, že je zakázán zaživa, proč je první dovolen k užitku? Řekl mu: Čím se tu zabýváme? Případem, kdy se ukázalo, že je trefa ve vnitřnostech, takže na něj svatost vůbec nedopadla.

Namítl mu: Porazil ho bez yzopu, bez cedrového dřeva a bez karmínu – rabi Jaakov říká: Protože byl vyčleněn ke svému přikázání, je zakázán. Rabi Šimon říká: Protože byl poražen ne podle svého přikázání, je dovolen.

Liší se jen v tom, že jeden soudí, že porážka, která není náležitá, se nazývá porážkou, a druhý soudí, že porážka, která není náležitá, se porážkou nenazývá; ale podle všech přinejmenším zaživa zakázán není.

Je to [spor] tanaitů, neboť se učilo v domě rabi Jišmaela: Je řečeno o tom, co činí způsobilým, a o tom, co usmiřuje, uvnitř, a je řečeno o tom, co činí způsobilým, a o tom, co usmiřuje, venku.

Jako u toho, co činí způsobilým a co usmiřuje, o čem je řečeno uvnitř, učinil [verš] to, co činí způsobilým, rovným tomu, co usmiřuje, tak i u toho, co činí způsobilým a co usmiřuje, o čem je řečeno venku, učinil to, co činí způsobilým, rovným tomu, co usmiřuje.

Samo [učení]: „Každého čistého ptáka smíte jíst“ – to zahrnuje vypuštěného; „a tito jsou ti, které z nich nesmíte jíst“ – to zahrnuje poraženého.

Ale obraťme to! Rabi Jochanan řekl jménem rabi Šimona bar Jochaje: Nenašli jsme živé tvory, kteří by byli zakázáni [k užitku]. Rav Šmuel bar Rav Jicchak to napadl: A copak nejsou