Kidušin 6a קידושין

posledními výrazy? – Učí nás: zde je psáno „když si vezme“ (Dt 24,1), a ne že by vzal sám sebe; a tam je psáno „a propustí ji“ (Dt 24,1), a ne že by propustil sám sebe.

Učili naši mistři: „Hle, jsi má žena, hle, jsi má snoubenka, hle, jsi mi získána“ – je zasnoubena. „Hle, jsi má, hle, jsi v mé moci, hle, jsi ke mně vázána“ – je zasnoubena. A ať je všechny učí jako jeden celek! – Učí je po třech: [tak] je slyšel po třech a tak je přednášel.

Byla jim položena otázka: „vyhrazená mi“ – jak to je? „určená mi“ – jak to je? „má pomocnice“ – jak to je? „můj protějšek“ – jak to je? „má zadržená“ – jak to je? „mé žebro“ – jak to je? „má uzavřená“ – jak to je? „má pod mou mocí“ – jak to je? „má uchopená“ – jak to je? „má vzatá“ – jak to je?

Rozhodni alespoň jednu, jak se učí v baraitě: Kdo řekne „má vzatá“, hle, je zasnoubena, neboť je řečeno: „Když si muž vezme ženu“ (Dt 24,1).

Byla jim položena otázka: „má charufa“ – jak to je? Pojď a slyš, jak se učí v baraitě: Kdo řekne „má charufa“, je zasnoubena, neboť v Judsku nazývají snoubenku charufa. – A je snad Judsko většinou světa?

Míní toto: Kdo řekne „má charufa“, je zasnoubena, neboť je řečeno: „a ona je otrokyně určená (necherefet) muži“ (Lv 19,20); a navíc v Judsku nazývají snoubenku charufa. – A Judsko přidává něco k verši? Spíše míní toto: Kdo řekne „charufa“ v Judsku, je zasnoubena, neboť v Judsku nazývají snoubenku charufa.

O jaký případ jde? Řekneš-li, že s ní nemluví o záležitostech jejího rozvodu a zasnoubení – odkud ví, co jí říká? Ale mluví-li s ní o záležitostech jejího rozvodu a zasnoubení – [platí to] i tehdy, když jí nic neřekl.

Jak jsme učili: Mluvil s ženou o záležitostech jejího rozvodu a zasnoubení a dal jí její rozlukový list nebo [peníze] zasnoubení, ale nevysvětlil [to] – rabi Josi říká: To stačí; rabi Jehuda říká: Musí to vysvětlit. A řekl Rav Huna, řekl Šmuel: Halacha je podle rabiho Josiho.

Říkají: Vskutku jde o případ, kdy s ní mluví o záležitostech jejího rozvodu a zasnoubení; a kdyby jí dal a mlčel, bylo by tomu skutečně tak. Zde jde o případ, kdy jí dal a řekl jí [to] těmito výrazy.

A takto je to pro něj otázkou: mluví jí těmito výrazy o zasnoubení, nebo snad jí mluví o práci? Zůstává to nerozhodnuto.

K věci samé: Mluvil s ženou o záležitostech jejího rozvodu a zasnoubení a dal jí její rozlukový list nebo [peníze] zasnoubení, ale nevysvětlil [to] – rabi Josi říká: To stačí; rabi Jehuda říká: Musí to vysvětlit. Řekl Rav Jehuda, řekl Šmuel: A to [platí], jen když se stále zabývají touž záležitostí.

A tak řekl i rabi Elazar, řekl rabi Ošaja: A to, jen když se stále zabývají touž záležitostí. Je to [spor] tanaitů: Rabi říká: A to, jen když se stále zabývají touž záležitostí; rabi Elazar bar rabi Šimon říká: I když se už touž záležitostí nezabývají.

A kdyby se touž záležitostí nezabývali, odkud by věděla, co jí říká? Řekl Abaje: [Přešli] od záležitosti k záležitosti, ale v rámci téže záležitosti.

Řekl Rav Huna, řekl Šmuel: Halacha je podle rabiho Josiho. Řekl Rav Jejmar Rav Ašimu: A co to, co řekl Rav Jehuda, řekl Šmuel: „Každý, kdo nezná povahu rozlukových listů a zasnoubení, ať s nimi nemá nic do činění“ – ten snad neslyšel ani to, co [řekl] Rav Huna, řekl Šmuel? Řekl mu: Ano, je tomu tak.

„A tak i u rozvodu: dal jí její rozlukový list a řekl jí: Hle, jsi propuštěna, hle, jsi rozvedena, hle, jsi dovolena každému muži – hle, je rozvedena.“ Je zřejmé: dal-li jí rozlukový list a řekl své ženě: „Hle, jsi svobodná“,