Kidušin 78b קידושין

Tento verš – jeho začátek [mluví] o veleknězi a konec o obyčejném kohenovi? Řekl mu: Ano.

A Písmo by takto psalo? Řekl mu: Ano, neboť je psáno: „Boží lampa ještě nezhasla a Šmuel ležel v chrámu Hospodinově“ (1S 3,3) – a vždyť sedět na chrámovém nádvoří smějí jen králové z domu Davidova! Spíše [čti]: „Boží lampa ještě nezhasla v chrámu Hospodinově“, a Šmuel ležel na svém místě.

„A vdovu, která bude vdovou po kohenovi, si smějí vzít“ (Ez 44,22) – po kohenovi ano, po Izraelitovi ne? Tak to míní: „po kohenovi si smějí vzít“ – ostatní kohanim si [ji] smějí vzít. Bylo také tak učeno: „Po kohenovi si smějí vzít“ – ostatní kohanim si smějí vzít.

Rabi Jehuda říká: [Vdovy po těch], kteří [své dcery] provdávají do kněžství, si smějí vzít. Rabi Jehuda je v souladu se svým názorem, neboť říká: Dcera muže-proselyty je jako dcera chalala; [proto] každý, jehož dceru si smíš vzít, toho vdovu si smíš vzít, a každý, jehož dceru si vzít nesmíš, toho vdovu si vzít nesmíš.

Rabi Josi říká: I proselyta, který se oženil s proselytkou [– jeho dcera je způsobilá]. Řekl Rav Hamnuna jménem Ully: Halacha je podle rabi Josiho. A tak řekl i Raba bar bar Chana: Halacha je podle rabi Josiho. A ode dne, kdy byl zničen Chrám, si kohanim zavedli zvyk zvláštní vznešenosti podle rabi Eliezera ben Jaakova.

Řekl Rav Nachman: Řekl mi Huna: Přijde-li [kohen] se poradit, rozhodují mu podle rabi Eliezera ben Jaakova; oženil-li se [už], nenutí ho ji propustit, podle rabi Josiho.

MIŠNA: Kdo říká: „Tento můj syn je mamzer“, není věrohodný. A i kdyby oba [rodiče] souhlasně řekli o plodu v jejím lůně: „Je to mamzer“, nejsou věrohodní. Rabi Jehuda říká: Jsou věrohodní.

GEMARA: Co [znamená] „i kdyby oba“? [Mišna] říká „netřeba říkat“: netřeba říkat [to] o něm, který to s jistotou neví, ale ani ona, která to s jistotou ví, není věrohodná. A netřeba říkat, že tam, kde má [dítě] předpoklad způsobilosti, nejsou věrohodní, ale ani u plodu, který předpoklad způsobilosti nemá, nejsou věrohodní.

Rabi Jehuda říká: Jsou věrohodní – jak bylo učeno: „Uzná“ (Dt 21,17) – uzná ho před ostatními. Odtud řekl rabi Jehuda: Člověk je věrohodný, když řekne: „Tento je můj prvorozený syn.“ A jako je člověk věrohodný, když řekne: „Tento je můj prvorozený syn“, tak je věrohodný, když řekne: „Tento je syn rozvedené“ a „tento je syn chalicy“. A mudrci říkají: Není věrohodný.

Řekl Rav Nachman bar Jicchak Ravovi: Podle rabi Jehudy je jasné, proč je psáno „uzná“; ale podle mudrců – k čemu je mi „uzná“?

[Pro případ], kdy je potřeba [prvorozeného] rozpoznat. K jakému zákonu? „Aby mu dal dvojnásobný podíl“ (Dt 21,17). – To je samozřejmé, k čemu je mi verš? Protože kdyby chtěl, mohl by mu [to] dát jako dar – copak by mu to nedal?

[Jde o] majetek, který [mu] připadl až potom.

A podle rabi Meira, který říká, že člověk může převést věc, která [ještě] nepřišla na svět, k čemu je mi „uzná“? – [Jde o majetek], který mu připadl, když už umíral.

MIŠNA: Kdo dal svému zmocněnci oprávnění zasnoubit jeho dceru a [pak] šel sám a zasnoubil ji: jestliže jeho [zasnoubení] bylo dříve, jeho zasnoubení je zasnoubením; a jestliže [zasnoubení] jeho zmocněnce bylo dříve, jeho zasnoubení je zasnoubením. A není-li známo [čí bylo dříve],