od kdy se za ně [kvůli jedení mimo hradby] trestá? Jakmile spatřily tvář Domu. Podle koho? Podle tohoto tanaa. Neboť baraita učí: Rabi Eliezer říká: Prvotiny, jež jsou zčásti venku a zčásti uvnitř – ty venku jsou jako nesvaté ve všech ohledech, ty uvnitř jsou jako zasvěcené ve všech ohledech.
מאימתי מחייבין עליהן משיראו פני הבית כמאן כי האי תנא דתניא רבי אליעזר אומר בכורים מקצתן בחוץ ומקצתן בפנים שבחוץ הרי הן כחולין לכל דבריהם שבפנים הרי הן כהקדש לכל דבריהם
Podle koho? Podle tohoto tanaa. Neboť baraita učí: Rabi Josi říká tři věci jménem tří starších. Rabi Jišmael říká: Mohl bych si myslet, že člověk smí v dnešní době vynést druhý desátek do Jeruzaléma a jíst jej. A je to logický úsudek: prvorozené vyžaduje přinesení na místo, a druhý desátek vyžaduje přinesení na místo; jako prvorozené [se jí] jen v době, kdy stojí Dům, tak i desátek jen v době, kdy stojí Dům.
כמאן כי האי תנא דתניא רבי יוסי אומר שלשה דברים משום שלשה זקנים רבי ישמעאל אומר יכול יעלה אדם מעשר שני בזמן הזה בירושלים ויאכלנו ודין הוא בכור טעון הבאת מקום ומעשר שני טעון הבאת מקום מה בכור אינו אלא בפני הבית אף מעשר אינו אלא בפני הבית
V čem je prvorozené [zvláštní]? V tom, že vyžaduje podání krve a [obětování] tukových částí na oltáři. Prvotiny to dokáží. V čem jsou prvotiny [zvláštní]? V tom, že vyžadují položení.
מה לבכור שכן טעון מתן דמים ואימורין לגבי מזבח בכורים יוכיחו מה לבכורים שכן טעונים הנחה
Verš praví: „A budeš jíst [tam] před Hospodinem, svým Bohem“ atd. (Dt 14,23) – přirovnává desátek k prvorozenému: jako prvorozené [se jí] jen v době, kdy stojí Dům, tak i desátek jen v době, kdy stojí Dům. A kdyby to tak bylo [že přednes je nezbytný], ať vyvrátí: v čem jsou prvotiny [zvláštní]? V tom, že vyžadují přednes i položení!
ת"ל (דברים טז, ז) ואכלת [שם] לפני ה' אלהיך וגו' מקיש מעשר לבכור מה בכור אינו אלא לפני הבית אף מעשר אינו אלא לפני הבית ואם איתא ליפרוך מה לבכורים שכן טעונין קרייה והנחה
Rav Aši řekl: Dejme tomu, že [přednes] není nezbytný – není snad příkazem? Ať řekne [že je] příkazem a vyvrátí! Spíše řekl Rav Aši: Protože existují prvotiny proselyty, který má říci: „o které [Hospodin] přísahal našim otcům“ (Dt 26,3), a nemůže to říci, věc pro něj není jednoznačná.
א"ר אשי נהי דעיכובא ליכא מצוה מי ליכא ולימא מצוה וליפרוך אלא אמר רב אשי כיון דאיכא בכורי הגר דבעי למימר (דברים כו, ג) אשר נשבע [ה'] לאבותינו ולא מצי אמר לא פסיקא ליה
Ať se úsudek vrátí a vyjde [analogií] „společného rysu“! [Neděje se tak], protože lze vyvrátit: v čem je [zvláštní] jejich společný rys? V tom, že mají vztah k oltáři.
וליהדר דינא ותיתי במה הצד משום דאיכא למיפרך מה להצד השוה שבהן שכן יש בהן צד מזבח
A co soudí? Jestliže soudí, že první posvěcení [země] posvětilo pro svou dobu i posvětilo pro budoucnost – i prvorozené také [by se smělo jíst]. Jestliže soudí, že první posvěcení posvětilo pro svou dobu, ale neposvětilo pro budoucnost – i u prvorozeného by to mělo být otázkou!
ומאי קסבר אי קסבר קדושה ראשונה קדשה לשעתה וקדשה לעתיד לבא אפי' בכור נמי אי קסבר קדושה ראשונה קדשה לשעתה ולא קדשה לעתיד לבא אפילו בכור נמי תבעי
Ravina řekl: Ve skutečnosti soudí, že posvětilo pro svou dobu a neposvětilo pro budoucnost. A zde [jde] o prvorozené, jehož krev byla vykropena před zničením Domu, a Dům byl zničen, zatímco jeho maso stále existuje. A přirovnáváme jeho maso k jeho krvi: jako jeho krev [vyžaduje] oltář, tak i jeho maso [vyžaduje] oltář; a přirovnává desátek k prvorozenému.
אמר רבינא לעולם קסבר קדשה לשעתה ולא קדשה לעתיד לבא והכא בבכור שנזרק דמו קודם חורבן הבית וחרב הבית ועדיין בשרו קיים ומקשינן בשרו לדמו מה דמו במזבח אף בשרו במזבח ומקיש מעשר לבכור
A může snad věc naučená přirovnáním opět učit přirovnáním? Desátek obilí je nesvatý.
וכי דבר הלמד בהקש חוזר ומלמד בהקש מעשר דגן חולין הוא
Originál: Makkot 19a na Sefarii, verze „Wikisource Talmud Bavli“ (hebrejské Wikisource), licence CC BY-SA. Originál je převzat beze změn obsahu, jen rozdělený na segmenty. Český překlad je odvozené dílo pořízené strojově (model Claude) a šíří se pod licencí CC BY-SA 4.0.