Megila 25a מגילה

„Ať ti žehnají dobří“, to je způsob heretiků. [Kdo říká:] „Až k ptačímu hnízdu sahá tvé slitování“, nebo „Za dobré ať je připomínáno tvé jméno“, nebo „Děkujeme, děkujeme“ – umlčí se.

Kdo [verše o] zakázaných pohlavních svazcích vykládá v jinotajích, toho umlčí. Kdo [verš] „A ze svého potomstva nedáš, aby bylo převedeno Molochovi“ (Lv 18,21) [překládá]: „Nedáš, abys oplodnil [pohanku]“ – toho s pokáráním umlčí.

GEMARA: Dobře, „Děkujeme, děkujeme“ – protože to vypadá jako [víra ve] dvě vlády. A „Za dobré ať je připomínáno tvé jméno“ také – protože to vyznívá: za dobré ano a za zlé ne, a učili jsme se: Člověk je povinen žehnat za zlé, tak jako žehná za dobré. Ale „Až k ptačímu hnízdu sahá tvé slitování“ – jaký je důvod?

Přeli se o tom dva amoraité na Západě, rabi Josi bar Avin a rabi Josi bar Zevida. Jeden řekl: Protože vnáší žárlivost do díla stvoření. A jeden řekl: Protože z ustanovení Svatého, budiž požehnán, činí slitování, a ona nejsou ničím jiným než výnosy.

Jeden [předmodlitel] sestoupil [před skříň] před Rabou a řekl: „Ty ses slitoval nad ptačím hnízdem, slituj se a smiluj se nad námi. (Ty ses slitoval nad ní a jejím mládětem, slituj se a smiluj se nad námi.)“ Řekl Raba: Jak dobře ten učenec ví, jak usmířit svého Pána! Řekl mu Abaje: Ale vždyť jsme se učili: Umlčí se!

A Raba [to řekl jen proto, že] chtěl Abajeho naostřit.

Jeden sestoupil [před skříň] před rabim Chaninou a řekl: „Bože veliký, mocný a hrozný, vznešený, silný a udatný…“

Řekl mu: Už jsi vyčerpal všechny chvály svého Pána? Vždyť ani ty tři [přívlastky], kdyby je Mojžíš nenapsal v Tóře a nepřišli muži Velkého shromáždění a neustanovili je [v modlitbě], bychom neříkali, a ty říkáš tolik! Podobá se to člověku, který měl tisíce tisíců zlatých dinárů, a chválili ho [za] stříbrné dináry – není to pro něho potupa?

Řekl rabi Chanina: Vše je v rukou Nebes kromě bázně před Nebesy, jak je řečeno: „A nyní, Izraeli, co od tebe žádá Hospodin, tvůj Bůh, než abys měl bázeň“ (Dt 10,12).

Z toho plyne, že bázeň je malá věc? – Ano, pro Mojžíše, našeho učitele, je to malá věc. Podobá se to člověku, od kterého se žádá velká nádoba: má-li ji, připadá mu jako malá nádoba; malá, a nemá-li ji, připadá mu jako velká nádoba.

Řekl rabi Zera: Kdo říká „Slyš, Slyš“, je jako ten, kdo říká „Děkujeme, děkujeme“.

Namítali: Kdo čte Šema a opakuje ho, je to nevhodné. Nevhodné to je, ale umlčet ho neumlčujeme! – Není to obtíž: tohle [platí], když říká a opakuje slovo po slovu, a tamto, když říká a opakuje verš po verši.

Řekl Rav Papa Ravovi: A co když se napoprvé nesoustředil a nyní se soustředí? Řekl mu: [Má snad mít] důvěrnost vůči Nebesům? Nesoustředí-li se, udeřím ho kovářským kladivem, dokud se nesoustředí.

Kdo [verše o] zakázaných svazcích vykládá v jinotajích, toho umlčí: Učil Rav Josef: [Překládá-li „hanbu otce“ jako] hanbu svého otce a hanbu své matky.

Kdo říká: „A ze svého potomstva nedáš, aby bylo převedeno“ atd.: Učil tanaita z domu rabiho Jišmaela: Písmo mluví o Izraelitovi, který obcuje s pohankou a zplodí s ní syna pro modlářství.

MIŠNA: Příběh Reuvena se čte, ale nepřekládá. Příběh Tamar se čte i překládá. První příběh o teleti se čte i překládá, a druhý se čte, ale nepřekládá. Kněžské požehnání [a] příběh Davida a Amnona se čtou, ale nepřekládají.

Jako haftara se nečte [oddíl o] Voze, ale rabi Jehuda to dovoluje. Rabi Eliezer říká: Jako haftara se nečte „Oznam Jeruzalému [jeho ohavnosti]“ (Ez 16,2).

GEMARA: Učili naši mistři: Některé [oddíly] se čtou i překládají, některé se čtou, ale nepřekládají, a některé se ani nečtou, ani nepřekládají. Tyto se čtou i překládají – pomůcka: BLT AKN NŠPH.

Příběh stvoření se čte i překládá. To je samozřejmé! – Mohl bys říci: [Lidé] by se začali ptát, co je nahoře, co je dole,