Megila 5a מגילה

radost se zachovává jen v jeho čase.

Rav řekl: Svitek ve svém čase se čte i jednotlivě; mimo svůj čas [jen] v desíti. Rav Asi řekl: Ve svém čase i mimo svůj čas [jen] v desíti. Stal se případ a Rav dbal na [názor] Rava Asiho.

Řekl snad Rav něco takového? Vždyť Rav Jehuda, syn Rava Šmuela bar Šilata, řekl jménem Rava: Připadne-li Purim na Šabat, předvečer Šabatu je jejich čas. „Předvečer Šabatu je jejich čas“? Vždyť jejich časem je Šabat! Nýbrž neříká snad toto: mimo jejich čas je jako jejich čas – jako jejich čas [se čte] i jednotlivě, tak i mimo jejich čas i jednotlivě?

Ne, [to se netýká] čtení svitku v desíti. Nýbrž co znamená „předvečer Šabatu je jejich čas“? Aby se vyloučil [názor] Rabiho, který řekl: Protože byla města odsunuta ze svého místa, ať jsou odsunuta na den shromáždění. Učí nás, že předvečer Šabatu je jejich čas.

MIŠNA: Co je velké město? Každé, v němž je deset nezaměstnaných [mužů]; méně než to je vesnice.

U těchto [dnů] řekli, že se [čtení] předsouvá, a ne odkládá. Avšak čas [obětování] dřeva kohanim, Devátý av, sváteční oběť a shromáždění [lidu v sedmém roce] se odkládají, a ne předsouvají.

Ačkoli řekli, že se předsouvá, a ne odkládá, je [v těch předsunutých dnech] dovoleno smuteční nářek a půst; a dary chudým [se dávají]. Rabi Jehuda řekl: Kdy [to platí]? Na místě, kde se shromažďují v pondělí a ve čtvrtek; na místě, kde se neshromažďují ani v pondělí, ani ve čtvrtek, se čte jen v jeho čase.

GEMARA: Učí se v baraitě: Deset nezaměstnaných, kteří [jsou] v synagoze.

„U těchto řekli, že se předsouvá, a ne odkládá.“ Jaký je důvod? Rabi Aba řekl, že Šmuel řekl: Písmo praví: „a nepomine“ (Est 9,27).

A rabi Aba řekl, že Šmuel řekl: Odkud víme, že se roky nepočítají na dny? Neboť je řečeno: „z měsíců roku“ (Ex 12,2) – měsíce počítáš pro roky, ale nepočítáš dny pro roky.

A rabíni z Cesareje řekli jménem rabiho Aby: Odkud víme, že se měsíce nepočítají na hodiny? Neboť je řečeno: „až do měsíce dnů“ (Nu 11,20) – dny počítáš pro měsíce, ale nepočítáš hodiny pro měsíce.

„Avšak čas dřeva kohanim, Devátý av, sváteční oběť a shromáždění se odkládají, a ne předsouvají.“ Devátý av – neštěstí se nepředsouvá. Sváteční oběť a shromáždění – protože ještě nenastal čas jejich povinnosti.

Učí se v baraitě: Sváteční oběť a celý čas sváteční oběti se odkládají. Chápu sváteční oběť: připadne-li [svátek] na Šabat, odkládáme ji na dobu po Šabatu. Ale co je „čas sváteční oběti“?

Rav Ošaja řekl: Říká toto: Sváteční oběť [se odkládá] o Šabatu a zápalná oběť za zjevení se [v Chrámu] dokonce i o svátku, protože čas sváteční oběti je odkládán.

Podle koho je to? Podle Bejt Šamaj, neboť jsme se učili: Bejt Šamaj říkají: O svátku se přinášejí pokojné oběti, ale nevkládají se na ně ruce,

avšak ne zápalné oběti. A Bejt Hilel říkají: Přinášejí se pokojné i zápalné oběti a vkládají se na ně ruce.

Rava řekl: Sváteční oběť [se odkládá] po celý čas sváteční oběti, ale ne déle, neboť jsme se učili: Kdo nepřinesl sváteční oběť v první sváteční den Sukot, přináší ji po celý svátek včetně posledního svátečního dne Sukot. Uplynul-li svátek a nepřinesl ji, není povinen ji nahradit.

Rav Aši řekl: Sváteční oběť i celý čas sváteční oběti se odkládá, dokonce i [o svátku] Šavuot, který trvá jeden den, se odkládá, neboť jsme se učili: [Bejt Šamaj] souhlasí, že připadne-li Šavuot na Šabat, den porážení je po Šabatu.

Rabi Elazar řekl, že rabi Chanina řekl: Rabi zasadil sazenici o Purimu,