Megila 5b מגילה

vykoupal se v lázni v Cipori sedmnáctého tamuzu a chtěl zrušit Devátý av, ale [mudrci] s ním nesouhlasili.

Rabi Aba bar Zavda mu řekl: Rabi, takto se to nestalo. Nýbrž Devátý av připadl na Šabat a odsunuli jsme jej na dobu po Šabatu. Rabi řekl: Protože byl odsunut, ať je [zcela] odsunut [zrušen], a mudrci nesouhlasili. [Rabi] o něm citoval: „Dva jsou lepší než jeden“ (Kaz 4,9).

Jak mohl Rabi zasadit sazenici o Purimu? Vždyť Rav Josef učil: „radost a hodování a sváteční den“ (Est 9,19): „radost“ učí, že je zakázán smuteční nářek; „hodování“ učí, že je zakázán půst; „sváteční den“ učí, že je zakázáno konat práci. – Nýbrž Rabi [bydlel v místě] čtrnáctého a když sázel, sázel patnáctého.

Je tomu tak? Vždyť Rabi byl v Tiberiadě a Tiberiada byla obehnána hradbou od dob Jozua, syna Nunova! – Nýbrž Rabi [slavil] patnáctého a když sázel, bylo to čtrnáctého.

Bylo mu snad jasné, že Tiberiada byla obehnána hradbou od dob Jozua, syna Nunova? Vždyť Chizkija četl v Tiberiadě čtrnáctého i patnáctého, protože měl pochybnost, zda byla obehnána hradbou od dob Jozua, syna Nunova, či nikoli! – Chizkija měl pochybnost, Rabimu to bylo jasné.

A když mu to bylo jasné, je to snad dovoleno? Vždyť je psáno ve Svitku postů: Čtrnáctý a patnáctý den jsou dny Purim, kdy se nesmí naříkat.

A Rava řekl: Bylo to potřeba jen k tomu, aby se zakázal [den] těchto pro ony a [den] oněch pro tyto. – To platí o smutečním nářku a půstu, ale práce [je zakázána] jeden den a víc ne.

Je tomu tak? Vždyť Rav viděl jednoho muže, jak seje len o Purimu, proklel ho a jeho len nevzešel! – Tam to bylo v jeho [vlastní] den.

Raba, syn Ravův, řekl: Můžeš říci i v jeho [vlastní] den: smuteční nářek a půst [jako zákaz] na sebe přijali, práci na sebe nepřijali.

Neboť nejprve je psáno: „radost a hodování a sváteční den“ (Est 9,19), a nakonec je psáno: „aby je slavili jako dny hodování a radosti“ (Est 9,22), kdežto „sváteční den“ psáno není.

Proč tedy Rav proklel toho muže? – Šlo o věci dovolené, které však jiní zachovávali jako zakázané; a v místě Rabiho se [ten zákaz] nezachovával.

A chceš-li, řekni: Ve skutečnosti se zachovával, a Rabi zasadil sazenici pro radost, jak jsme se učili: Uplynuly-li tyto [posty] a nebyli vyslyšeni, omezují se obchod, stavění a sázení, zasnoubení a sňatky.

A k tomu se učí v baraitě: Stavění – stavění pro radost; sázení – sázení pro radost. Co je stavění pro radost? Když někdo staví svatební dům pro svého syna. Co je sázení pro radost? Když někdo sází královský stinný strom.

K věci samé: Chizkija četl v Tiberiadě čtrnáctého i patnáctého, protože měl pochybnost, zda byla obehnána hradbou od dob Jozua, syna Nunova, či nikoli. Měl snad pochybnost ohledně Tiberiady? Vždyť je psáno: „Opevněná města: Cidim, Cer, Chamat, Rakat a Kineret“ (Joz 19,35), a máme za to, že Rakat je Tiberiada! – Důvod jeho pochybnosti byl ten, že na jedné straně byla její hradbou mořská [hladina].

Jestliže tomu tak, proč měl pochybnost? To jistě není hradba, neboť se učí v baraitě: „jež má hradbu“ (Lv 25,30) – a ne střešní zeď dokola; vylučuje se Tiberiada, jejíž hradbou je moře.

Ohledně domů v městech s hradbou neměl pochybnost; pochybnost měl ohledně čtení svitku. Proč se u čtení svitku píše o „venkovských“ a „obehnaných“? Protože tito jsou nechránění a tamti nejsou nechránění – a tato [Tiberiada] je také nechráněná? Nebo snad proto, že tito jsou skrytí a tamti nejsou skrytí – a tato je také skrytá? Proto měl pochybnost.

Rav Asi četl svitek v Hucalu čtrnáctého i patnáctého, protože měl pochybnost, zda byl obehnán hradbou od dob Jozua, syna Nunova, či nikoli. Někteří říkají, že Rav Asi řekl: Tento Hucal v [území] Benjamínově je obehnán hradbou od dob Jozua.

Rabi Jochanan řekl: Když jsem byl chlapec, řekl jsem věc, na kterou jsem se zeptal starců,