Menachot 18b מנחות

Vždyť učíme v Mišně: Šedesát [desetin] se smísí, šedesát jedna se nesmísí. A zabývali jsme se tím: Když se nesmísí, co z toho? Vždyť učíme: Nesmísil – je způsobilá!

A řekl rabi Zera: U všeho, co je způsobilé ke smísení, není smísení nezbytné; a u všeho, co není způsobilé ke smísení, je smísení nezbytné.

Je to vůbec srovnatelné? Toto je, jak je, a ono je, jak je: „nevylil“ – nevylil kohen, ale nekohen; „nesmísil“ – vůbec nesmísil.

„Nebo je rozlámal na mnoho kousků – je způsobilá.“ Nyní, jestliže je způsobilá, když je vůbec nerozlámal, je třeba říkat [to o] mnoha kouscích? Co znamená „mnoho kousků“? Že je nadrobil příliš.

A chceš-li, řekni: ve skutečnosti doslova mnoho kousků; a co bys [jinak] řekl? Tam [kde je nerozlámal] na ně platí zákon chlebů, ale zde neplatí ani zákon chlebů, ani zákon kousků. Proto nás to učí.

Řekněme, že naše Mišna není podle rabiho Šimona. Neboť se učí v baraitě: Rabi Šimon říká: Každý kohen, který neuznává [některou] službu, nemá podíl v kněžství, neboť je řečeno: „Ten z Áronových synů, kdo přináší krev pokojné oběti a tuk, tomu bude pravá kýta za podíl“ (Lv 7,33) – uznává-li službu, má podíl v kněžství; neuznává-li službu, nemá podíl v kněžství.

Mám jen toto. Odkud [víme], že se zahrnuje patnáct služeb:

vylévání, směšování, lámání, solení, mávání, přinášení [k oltáři], odebírání hrsti, spalování, odštipování [šíje ptáků], přijímání [krve], kropení, napájení ženy podezřelé z nevěry, zlomení vazu jalovice, očišťování malomocného a pozvedání rukou [k požehnání], ať uvnitř, ať venku – odkud?

Učí se: „z Áronových synů“ – služba svěřená Áronovým synům; každý kohen, který ji neuznává, nemá podíl v kněžství.

Řekl Rav Nachman: To není obtíž: zde jde o moučnou oběť kohanů, zde o moučnou oběť Izraelity. U moučné oběti Izraelity, z níž se odebírá hrst, je od odebrání hrsti dál přikázáním kněžství – to učí o vylévání a směšování, že jsou způsobilé [i když je vykoná] nekohen. Moučná oběť kohanů, z níž se hrst neodebírá, vyžaduje kněžství od samého počátku.

Řekl mu Rava: Nuže, odkud se moučná oběť kohanů zahrnuje [do povinnosti] vylévání? Z moučné oběti Izraelity. Jako je tam [vylévání] nekohenem způsobilé, tak je i zde nekohenem způsobilé.

Někteří říkají: Řekl Rav Nachman: To není obtíž: zde jde o ty, z nichž se odebírá hrst, zde o ty, z nichž se hrst neodebírá.

Řekl mu Rava: Nuže, odkud se ty, z nichž se hrst neodebírá, zahrnují [do povinnosti] vylévání? Z těch, z nichž se hrst odebírá – jsou tedy jako ty, z nichž se hrst odebírá: jako je tam [vylévání] nekohenem způsobilé, tak je i zde nekohenem způsobilé. Nýbrž je zřejmé, že naše Mišna není podle rabiho Šimona.

Jaký je důvod rabínů? Verš říká: „A vyleje na ni olej a dá na ni kadidlo; a přinese ji Áronovým synům, kněžím, a [kohen] odebere…“ (Lv 2,1–2) – od odebrání hrsti dál je to přikázáním kněžství; to učí o vylévání a směšování, že jsou způsobilé [i když je vykoná] nekohen.

A rabi Šimon? „Áronovým synům,