Menachot 19a מנחות

kněžím“ – verš se vykládá ve vztahu k tomu, co je před ním, i k tomu, co je za ním.

A domnívá se snad rabi Šimon, že se verš vykládá ve vztahu k tomu, co je před ním, i k tomu, co je za ním? Vždyť se učí v baraitě: „A kohen vezme z krve oběti za hřích svým prstem a dá ji na rohy oltáře“ (Lv 4,25) – „vezme… svým prstem“ učí, že přijetí [krve] bude jen pravicí; „svým prstem a dá“ učí, že dávání bude jen pravicí.

Řekl rabi Šimon: Je snad u přijetí řečeno „ruka“? Protože u přijetí „ruka“ řečeno není, přijal-li levicí, je [oběť] způsobilá.

A řekl Abaje: Přou se o to, zda se verš vykládá ve vztahu k tomu, co je před ním, i k tomu, co je za ním. (A rabi Šimon se domnívá, že se vykládá ve vztahu k tomu, co je za ním, ale nevykládá se ve vztahu k tomu, co je před ním.)

Nýbrž toto je důvod rabiho Šimona: „a přinese ji“ – [spojka] vav připojuje k předchozí věci.

A domnívá se snad rabi Šimon, že vav připojuje k předchozí věci? Nuže, je-li tomu tak, je psáno: „A porazí mladého býka… a Áronovi synové, kněží, přinesou krev a pokropí krví“ (Lv 1,5) – od přijetí [krve] dál je to přikázáním kněžství; to učí o porážce, že je způsobilá [i když ji vykoná] nekohen. Jestliže podle rabiho Šimona vav připojuje k předchozí věci, ať je i porážka nekohenem nezpůsobilá!

Tam je tomu jinak, protože verš říká: „A vloží [ruku]… a porazí“ – jako vkládání [rukou koná] nekohen, tak i porážku [může konat] nekohen.

Či snad: jako vkládání [rukou koná] majitel, tak i porážku [musí konat] majitel? To nemůžeš říci, [neboť plyne] kal vachomer: Jestliže pokropení, jež je hlavním smírem, nevyžaduje majitele, porážka, jež není hlavním smírem, tím spíše ne.

A řekneš-li, že se nesoudí možné z nemožného – Milosrdný to odhalil u Dne smíření: „A porazí býka oběti za hřích, který je jeho“ (Lv 16,11) – z toho plyne, že obecně u porážky majitele nepotřebujeme.

Řekl Rav: Všude, kde je řečeno „zákon“ a „ustanovení“, [značí to] jedině nezbytnost. Napadlo [nás], že je třeba obou, jak je psáno: „Toto je ustanovení zákona“ (Nu 19,2).

(Mnemotechnická pomůcka: NaTaC JaKMaL.)

Hle, nazír, u něhož je psáno jen „zákon“, a Rav řekl: Mávání je u nazíra nezbytné! – Tam je tomu jinak: protože je psáno „tak učiní“, je to, jako by u nich bylo psáno „ustanovení“.

Hle, oběť díků, u níž je psáno jen „zákon“, a učíme v Mišně: Čtyři [druhy chleba] při oběti díků jsou navzájem nezbytné! – Oběť díků je jiná, neboť je přirovnána k nazírovi, jak je psáno: „se svou děkovnou pokojnou obětí“ (Lv 7,13), a řekl Mistr: „Svou pokojnou“ – aby zahrnul pokojnou oběť nazíra.

Hle, malomocný, u něhož je psáno jen „zákon“, a učíme v Mišně: Čtyři druhy [užívané] u malomocného jsou navzájem nezbytné! – Tam je tomu jinak: protože je psáno „Toto bude zákon o malomocném“ (Lv 14,2), je to, jako by u něho bylo psáno „ustanovení“.

Hle, Den smíření, u něhož je psáno jen „ustanovení“, a učíme v Mišně: Dva kozli Dne smíření jsou navzájem nezbytní! Nýbrž [stačí] buď „zákon“, nebo „ustanovení“.

Hle, ostatní oběti, u nichž je psáno „zákon“, a nezbytné nejsou! – „Zákon“ vyžaduje [také] „ustanovení“, ale „ustanovení“ nevyžaduje [také] „zákon“.

Vždyť [Rav] řekl „zákon a ustanovení“! – Takto to míní: Ačkoli je psáno „zákon“, je-li [také] psáno „ustanovení“, ano; a není-li, ne.

Hle, moučná oběť, u níž je psáno „ustanovení“, a Rav řekl: Všude, kde Písmo [podrobnost] v zákoně o moučné oběti zopakovalo, [značí to] jedině nezbytnost – zopakovalo, ano; nezopakovalo, ne!

Tam je tomu jinak, protože tam, kde je psáno „ustanovení“, je psáno ohledně jedení.

Hle, chleby předložení: tam, kde je psáno „ustanovení“, je psáno ohledně jedení, a učíme v Mišně: Dvě řady jsou navzájem nezbytné, dvě misky jsou navzájem nezbytné, řady a misky jsou navzájem nezbytné!

Nýbrž všude, kde je to psáno ohledně jedení, je to psáno o celé věci.

Tam je tomu jinak, protože verš říká: „z její krupice a z jejího oleje“ (Lv 2,16) –