Menachot 19b מנחות

krupice a olej jsou nezbytné, a nic jiného nezbytné není.

K samotné věci: Řekl Rav: Všude, kde ti Písmo [podrobnost] v zákoně o moučné oběti zopakovalo, [značí to] jedině nezbytnost. A Šmuel řekl: Krupice a olej jsou nezbytné a nic jiného nezbytné není. A podle Šmuela, i když to verš zopakoval, není to pro něho nezbytné?

Nýbrž všude, kde to verš zopakoval, je to jistě nezbytné, a zde se přou o [pravidlo] „jeho plná hrst – svou hrstí“. Neboť se učí v baraitě: „Jeho plná hrst“ – [to znamená] svou hrstí, aby si pro hrst nedělal odměrku.

Rav se domnívá: I toto verš zopakoval, neboť je psáno: „A přinesl moučnou oběť a naplnil z ní svou dlaň“ (Lv 9,17). A Šmuel: [pravidla pro budoucí] pokolení neodvozujeme z jednorázové události.

A Šmuel neodvozuje pokolení z jednorázové události? Vždyť učíme v Mišně: Nádoby na tekutiny posvěcují tekutiny a odměrky na suché [látky] posvěcují suché, ale nádoby na tekutiny neposvěcují suché a odměrky na suché neposvěcují tekutiny.

A řekl Šmuel: To platí jen o odměrkách, ale obětní mísy posvěcují [obojí], neboť je psáno: „obě plné jemné mouky“ (Nu 7,13).

Tam je tomu jinak, protože to verš zopakoval dvanáctkrát.

Řekli Rav Kahana a Rav Asi Ravovi: Hle, přinesení [k oltáři], které verš zopakoval, a přece není nezbytné! – Kde je verš zopakoval? Neboť je psáno: „Toto je zákon o moučné oběti: Áronovi synové ji přinesou před Hospodina“ (Lv 6,7).

Ten [verš] přichází určit jí místo. Neboť se učí v baraitě: „Před Hospodina“ – mohl bych [myslet], že na západní straně; učí se: „k přední straně oltáře“.

Je-li „k přední straně oltáře“, mohl bych [myslet], že na jižní straně; učí se: „před Hospodina“. Jak tedy? Přinese ji k jihozápadnímu rohu, naproti hrotu rohu, a to stačí.

Rabi Eliezer říká: Mohl bych [myslet], že ji přinese na západ od rohu (nebo) na jih od rohu. Řekni [však]: Všude, kde najdeš dva verše, z nichž jeden zachovává sebe i svého druha a druhý zachovává sebe a ruší svého druha, ponecháme ten, který zachovává sebe a ruší svého druha, a přidržíme se toho, který zachovává sebe i svého druha.

Neboť když řekneš „před Hospodina“ – na západě, zrušil jsi „k přední straně oltáře“ – na jihu; a když řekneš „k přední straně oltáře“ – na jihu, zachoval jsi [i] „před Hospodina“.

A jak jsi je zachoval? Řekl Rav Aši: Tento tanaita se domnívá, že celý oltář stojí na severní straně.

Namítl Rav Huna: Hle, sůl, kterou verš nezopakoval, a přece je nezbytná! Neboť se učí v baraitě: „Je to věčná smlouva soli“ (Nu 18,19) – aby byla