Menachot 36b מנחות

Ale vždyť Rav Chisda a Raba bar Rav Huna se v nich modlili večer! – Ono [svědectví] je s tím ve sporu.

A řekl snad Raba bar Rav Huna takto? Vždyť řekl Raba bar Rav Huna: Je-li pochybnost, zda se setmělo, či nesetmělo, ani je nesnímá, ani nenasazuje. Z toho plyne, že setmělo-li se jistě, snímá je! – Tam to bylo řečeno o předvečeru Šabatu.

Co soudí? Soudí-li, že noc je čas tefilin, i Šabat je čas tefilin; soudí-li, že Šabat není čas tefilin, ani noc není čas tefilin – neboť odkud se vylučuje Šabat, odtud se vylučují i noci.

Neboť učí baraita: „Zachovávej toto ustanovení v jeho čase ode dnů ke dnům“ (Ex 13,10) – dny, a ne noci; „ode dnů“ – a ne všechny dny, s výjimkou Šabatů a svátků – to jsou slova rabiho Josiho z Galileje. Rabi Akiva říká: Toto ustanovení bylo řečeno jen o Pesachu.

On [Raba bar Rav Huna] to odvozuje odtud, odkud to odvozuje rabi Akiva. Neboť učí baraita: Rabi Akiva říká: Mohl bych myslet, že si člověk nasazuje tefilin o Šabatech a svátcích? Proto Písmo říká: „Bude ti to znamením na tvé ruce a čelenkou mezi tvýma očima“ (Ex 13,16) – [dny], které potřebují znamení; vyjímají se Šabaty a svátky, které jsou samy znamením.

Řekl rabi Elazar: Každý, kdo si nasazuje tefilin po západu slunce, přestupuje příkaz. A rabi Jochanan řekl: Přestupuje zákaz. Máme říci, že se přou o [výrok] rabiho Avina, řekl rabi Ila? Neboť řekl rabi Avin, řekl rabi Ila: Všude, kde je řečeno „střez se“, „aby ne“ a „ne“, je to jen zákaz.

Jeden mistr přijímá [výrok] rabiho Avina a druhý mistr nepřijímá [výrok] rabiho Avina?

Ne, všichni přijímají [výrok] rabiho Avina, řekl rabi Ila, a zde se přou o toto: jeden mistr soudí, že „střez se“ [vztažené] k zákazu je zákaz a „střez se“ [vztažené] k příkazu je příkaz; a druhý mistr soudí, že i „střez se“ [vztažené] k příkazu je zákaz.

A řekl rabi Elazar: Ale je-li to k jejich uchování, je to dovoleno. A řekl Ravina: Seděl jsem před Rav Ašim, setmělo se, a on si nasadil tefilin. Řekl jsem mu: Chce je mistr [mít] k jejich uchování? A řekl mi: Ano. A viděl jsem z jeho úmyslu, že je nechce k jejich uchování. Soudí, že je to halacha, ale tak se veřejně nerozhoduje.

Řekl Raba bar Rav Huna: Člověk je povinen se svých tefilin dotýkat každou chvíli. [Plyne to] úsudkem od menšího k většímu z čelního štítku [veleknězova]: Jestliže o čelním štítku, na kterém je jen jedna zmínka [Božího Jména], řekla Tóra: „Bude na jeho čele stále“ (Ex 28,38) – aby od něj neodvracel svou mysl, tím spíše tefilin, v nichž je mnoho zmínek [Jména].

Učili rabíni: „Tvá ruka“ (jadcha) – to je levá. Ty říkáš levá, či snad jen pravá? Proto Písmo říká: „I má ruka založila zemi a má pravice rozprostřela nebesa“ (Iz 48,13); a říká: „Svou ruku vztáhla po kolíku a svou pravici po kladivu dělníků“ (Sd 5,26); a říká: „Proč stahuješ svou ruku a svou pravici? Vytáhni ji ze svého klína a skoncuj [s nimi]“ (Ž 74,11).