Menachot 51b מנחות

moučnou oběť, která přichází [jako jeden] desetník, atd.

MIŠNA: Neustanovili-li na jeho místo jiného kohena, z čího [majetku] byla přinášena? Rabi Šimon říká: Z [majetku] pospolitosti. Rabi Jehuda říká: Z [majetku] dědiců. A byla přinášena celá.

GEMARA: Naši mistři učili: Velekněz, který zemřel, a neustanovili na jeho místo jiného kohena – odkud [víme], že jeho moučná oběť se přináší z [majetku] dědiců? Písmo praví: „A pomazaný kohen, který bude na jeho místě z jeho synů, ji připraví“ (Lv 6,15).

Mohl bych se domnívat, že ji přinese po polovinách. Písmo praví: „ji“ – celou, a ne její polovinu. To jsou slova rabiho Jehudy.

Rabi Šimon říká: „Věčné ustanovení“ (Lv 6,15) – z [majetku] celku; „celá bude spálena“ (Lv 6,15) – aby byla celá ke spálení.

A tento [verš] „pomazaný kohen“ přichází k tomuto [účelu]?

Ten je mu potřebný k tomu, co se učí: „Toto je oběť Árona a jeho synů, kterou budou přinášet Hospodinu v den, kdy bude pomazán“ (Lv 6,13). Mohl bych se domnívat, že Áron a jeho synové přinášejí jednu oběť. Písmo praví: „kterou budou přinášet Hospodinu“ – Áron sám o sobě a jeho synové sami o sobě. „Jeho synové“ – to jsou prostí kohanim.

Říkáš prostí kohanim, anebo to nejsou jen velekněží? Když praví: „A pomazaný kohen, který bude na jeho místě z jeho synů“, je tu řečen velekněz. Jak tedy naplním „jeho synové“? To jsou prostí kohanim.

Je-li tomu tak, ať verš napíše: „pomazaný kohen na jeho místě, jeho synové ji připraví“. Co [znamená] „z jeho synů“? Vyvoď z toho obojí.

A rabi Šimon – co dělá s tímto „ji“? Je mu potřebné pro velekněze, který zemřel, a ustanovili na jeho místo jiného: aby nepřinesl polovinu desetníku ze svého domu ani polovinu desetníku prvního.

Ať to vyvodí z „a její polovinu“! – Nevykládá [spojku] vav.

A rabi Jehuda – co dělá s tímto „věčné ustanovení“? Ať je to ustanovení navěky.

Proč potřebuji „celá bude spálena“? Je mu potřebné k tomu, co se učí: Mám jen horní [verš]: moučná oběť velekněze [je] pod [příkazem] „celá bude spálena“; a dolní: moučná oběť prostého kohena [je] pod [zákazem] „nebude jedena“ (Lv 6,16).

Odkud [víme], že máme vztáhnout to, co je řečeno o jedné, na druhou, a to, co je řečeno o druhé, na první? Písmo praví „celá“, „celá“ pro rovnost výrazů: je zde řečeno „celá“ a jinde je řečeno „celá“.

Jako zde [platí] „celá bude spálena“, tak i tam „celá bude spálena“; a jako tam [je to], aby se vztáhl zákaz na její jedení, tak i zde, aby se vztáhl zákaz na její jedení.

A rabi Šimon zastává názor, že z [majetku] pospolitosti [je to] podle Tóry?

Vždyť jsme se učili: Řekl rabi Šimon: Sedm věcí ustanovil soud, a toto je jedna z nich: Nežid, který poslal svou zápalnou oběť ze zámoří – poslal-li s ní úlitby, přinášejí se z jeho [majetku], a jestliže ne, přinášejí se z [majetku] pospolitosti.

A podobně proselyta, který zemřel a zanechal oběti – má-li úlitby, přinášejí se z jeho [majetku], a jestliže ne, přinášejí se z [majetku] pospolitosti.

A je to podmínka soudu: velekněz, který zemřel, a neustanovili na jeho místo jiného kohena – jeho moučná oběť se přináší z [majetku] pospolitosti.

Řekl rabi Abahu: Byla to dvě nařízení.

Podle Tóry [byla] z [majetku] pospolitosti; když viděli, že pokladnice je ve stísněné situaci, ustanovili, že [bude] z [majetku] dědiců; když viděli, že ji zanedbávají, vrátili to k [ustanovení] Tóry.

A o krávě, že se [dopouští] zpronevěry [svatých věcí] s jejím popelem – je to [snad] podle Tóry? Vždyť se učí: „Je to oběť za hřích“ (Nu 19,9) – učí, že se s ní [dopouští] zpronevěry; „je to“ – s ní se [dopouští] zpronevěry,