Menachot 72a מנחות

[Rabi Meir] s ním souhlasí v jedné věci a v jedné s ním nesouhlasí.

„Smí se žnout kvůli sazenicím, kvůli domu smutku a kvůli domu studia“: Jaký je důvod? Milosrdný řekl: „vaši žeň“ (Lv 23,10) – a ne žeň kvůli přikázání.

„A nesmí dělat snopy, ale nechá je ve svazcích“: Jaký je důvod? Protože pokud lze [námaze předejít], nenamáháme se.

„Přikázáním ohledně omeru je přinést ho ze stojícího obilí“: Naši mistři učili: „A přinášíš-li moučnou oběť prvotin“ (Lv 2,14) – co z toho plyne? Protože přikázáním ohledně omeru je přinést ho ze stojícího obilí, odkud [víme], že pokud nenašel stojící obilí, přinese ho ze snopů? Proto Písmo říká: „přinášíš“.

Jiný výklad: „přinášíš“ – protože přikázáním je přinést ho z vlhkého [obilí], odkud [víme], že pokud nenašel vlhké, přinese ho ze suchého? Proto Písmo říká: „přinášíš“. Jiný výklad: „přinášíš“ – protože přikázáním je žnout ho v noci, odkud [víme], že pokud byl požat ve dne, je platný? (Proto Písmo říká: „přinášíš“.)

A že [jeho přinášení] má přednost před šabatem? Proto Písmo říká: „přinášíš“. „Přinášíš“ – v každém případě; „přinášíš“ – jakkoli; „přinášíš“ – i o šabatu; „přinášíš“ – i v nečistotě.

„Byl-li požat ve dne, je platný“: Vždyť jsme se učili [v mišně]: Celá noc je vhodná pro žnutí omeru a pro pálení tuku a částí [obětí]. Toto je pravidlo: Věc, jejímž přikázáním je [vykonat ji] ve dne, je platná po celý den; věc, jejímž přikázáním je [vykonat ji] v noci, je platná po celou noc.

[Mišna] uvádí noc obdobně jako den: Jako to, co [patří] ke dni, [není platné] v noci, tak ani to, co [patří] k noci, [není platné] ve dne.

Řekl Raba: To není obtíž. Toto [učí] rabi a toto rabi Elazar, syn rabiho Šimona. Neboť bylo učeno [v baraitě]: Stál [kohen] a přinášel moučnou oběť omeru, a ta se stala nečistou – pokud je k dispozici jiný [požatý omer], řekne se mu: Přines místo ní jiný. A pokud ne, řekne se mu: Buď moudrý a mlč – slova rabiho.

Rabi Elazar, syn rabiho Šimona, říká: Tak či onak se mu řekne: Buď moudrý a mlč, neboť každý omer, který nebyl požat podle svého přikázání, je neplatný.

Řekl Raba bar bar Chana, řekl rabi Jochanan: Rabi Elazar, syn rabiho Šimona, to řekl podle názoru rabiho Akivy, učitele svého otce. Neboť jsme se učili [v mišně]: Pravidlo řekl rabi Akiva: Žádná práce, kterou je možné vykonat v předvečer šabatu, nemá přednost před šabatem.

A je toho názoru jako rabi Jišmael, který řekl, že žnutí omeru je přikázání. Neboť jsme se učili [v mišně]: Rabi Jišmael říká: Jako je orání dobrovolné, tak je i žnutí dobrovolné; vyjímá se žnutí omeru, které je přikázáním.

A kdyby tě napadlo, že [omer], který nebyl požat podle svého přikázání, je platný, proč by měl přednost před šabatem? Ať ho požne v předvečer šabatu! Z toho, že má přednost před šabatem, tedy vyplývá, že [omer], který nebyl požat podle svého přikázání, je neplatný.

A rabi nebyl žákem rabiho Šimona?

Vždyť bylo učeno [v baraitě]: Řekl rabi: Když jsme studovali Tóru u rabiho Šimona v Tekoa, nosívali jsme mu olej a ručník z nádvoří na střechu, ze střechy do ohrady a z ohrady do jiné ohrady, až jsme došli k prameni, ve kterém jsme se koupali.

Je toho názoru jako jiný [výrok] rabiho Šimona. Neboť bylo učeno [v baraitě]: Řekl rabi Šimon: Pojď a viz, jak drahé je přikázání ve svůj čas! Vždyť pálení tuku a částí [obětí] je platné po celou noc, a přesto [se jejich pálením] nečekalo, až se setmí.