Menachot 92b מנחות

ale kozli za modloslužbu nevyžadují položení rukou Áronem, nýbrž staršími.

Rav Šešet řekl: A myslíš si, že ta první [baraita] je správně formulovaná? Vždyť rabi Šimon řekl, že položení rukou potřebujeme od vlastníků!

Uprav ji tedy takto: „Býka“ – býk vyžaduje položení rukou, ale kozli za modloslužbu nevyžadují položení rukou – slova rabiho Jehudy. Rabi Šimon říká: „Živého“ – živý vyžaduje položení rukou Áronem, ale kozli za modloslužbu nevyžadují položení rukou Áronem, nýbrž staršími.

A takto rabi Šimon říká rabimu Jehudovi: Kozli za modloslužbu vyžadují položení rukou; a jestliže jsi slyšel, že nevyžadují, slyšel jsi to o [položení rukou] Áronem, a to vyloučení je ze [slova] „živého“.

A proč rabi Jehuda potřebuje je vyloučit veršem? Vždyť Ravina řekl: Máme tradici o dvou položeních rukou u [obětí] obce! Je to jen naučená formulace.

A podle rabiho Šimona – odkud víme, že kozli za modloslužbu vyžadují položení rukou?

Vyvozujeme to z toho, co bylo učeno: „A položí ruku na hlavu kozla“ (Lv 4,24) – aby se k položení rukou zahrnul kozel Nachšona – slova rabiho Jehudy. Rabi Šimon říká: Aby se k položení rukou zahrnuli kozli za modloslužbu, neboť rabi Šimon říkal: Každá oběť za hřích, jejíž krev je vnesena dovnitř, vyžaduje položení rukou.

Proč potřebuji, aby řekl „neboť říkal“? Je to jen pomůcka k zapamatování.

Ale řekni, [že se zahrnuje] kozel, s nímž se koná uvnitř [o Dni smíření]! [Zahrnuje se to, co je] podobné kozlu knížete, který smiřuje za přestoupení známého přikázání.

A podle Raviny, který řekl: Máme tradici o dvou položeních rukou u [obětí] obce – proč potřebuji verše?

Byla potřeba tradice a byly potřeba verše.

Neboť kdyby [to bylo jen] z verše, řekl bych, [že se zahrnují] pokojné oběti obce.

Proč? Podle mišny té kapitoly „Všechny moučné oběti přicházejí [nekvašené]“: Rabi Šimon řekl: Tři druhy vyžadují tři úkony [atd.].

[Řekl bych:] Ať se k tomu dojde úsudkem a ať pokojné oběti obce vyžadují položení rukou na základě úsudku z lehčího na těžší: jestliže pokojné oběti jednotlivce, které nevyžadují mávání zaživa, vyžadují položení rukou zaživa atd. [– tím spíše pokojné oběti obce]; proto byla potřeba tradice.

A kdyby [to bylo jen] z tradice, nevěděli bychom, které to jsou; proto nás [verš] učí: [jsou to ty] podobné kozlu knížete, který smiřuje za přestoupení známého přikázání.

„Všechny oběti jednotlivce vyžadují položení rukou, kromě prvorozeného, desátku a pesachu.“

Rabíni učili: „Jeho oběť“ (Lv 1,3) – ale ne prvorozené. Neboť mohl bych [myslet]: Neplyne to snad úsudkem? Jestliže pokojné oběti, jejichž svatost není od lůna, vyžadují položení rukou, není logické, že prvorozené, jehož svatost je od lůna, vyžaduje položení rukou? Učí se: „jeho oběť“ – ale ne prvorozené.

„Jeho oběť“ – ale ne desátek. Neboť mohl bych [myslet]: Neplyne to snad úsudkem? Jestliže pokojné oběti, které neposvěcují [zvíře] před sebou ani za sebou, vyžadují položení rukou, není logické, že desátek, který posvěcuje [zvíře] před sebou i za sebou, vyžaduje položení rukou? Učí se: „jeho oběť“ – ale ne desátek.

„Jeho oběť“ – ale ne pesach. Neboť mohl bych [myslet]: Neplyne to snad úsudkem? Jestliže pokojné oběti, které nejsou [přikázány] pro tehdejší [pokolení] i pro budoucí, vyžadují položení rukou, není logické, že pesach, který je [přikázán] pro tehdejší [pokolení] i pro budoucí, vyžaduje položení rukou? Učí se: „jeho oběť“ – ale ne pesach.

Lze to vyvrátit: Co [platí] o pokojných obětech, [platí] proto, že vyžadují úlitby a mávání hrudí a kýtou! Verše jsou jen pouhou oporou.

Ale