Menachot 94a מנחות

u živých i u poražených, u věci, v níž je duch života, i u věci, v níž není duch života – což neplatí o položení rukou.

GEMARA: Rabíni učili: „Jeho oběť“ (Lv 1,3) – aby se k položení rukou zahrnuli všichni vlastníci oběti.

Neboť mohl bych [myslet]: Neplyne to snad úsudkem? Jestliže mávání, které bylo rozšířeno na poražené, bylo omezeno u společníků, není logické, že položení rukou, které nebylo rozšířeno na poražené, bude omezeno u společníků? Učí se: „jeho oběť“ – aby se k položení rukou zahrnuli všichni vlastníci oběti.

Ať se tedy mávání rozšíří na společníky úsudkem z lehčího na těžší: jestliže položení rukou, které nebylo rozšířeno na poražené, bylo rozšířeno na společníky, není logické, že mávání, které bylo rozšířeno na poražené, bude rozšířeno na společníky?

Protože to není možné. Jak by to udělal? Ať mávají všichni společně – vzniká oddělení [mezi rukama a obětí]. Ať jeden mává a pak znovu mává [další] – Milosrdný řekl „mávání“, a ne [opakovaná] mávání.

A u poražených položení rukou není? Vždyť jsme učili: Když velekněz chtěl obětovat v kouři, vystupoval po rampě a zástupce [velekněze] mu byl po pravici. Když došel do poloviny rampy, zástupce ho chytil za pravici a vyvedl ho nahoru. První [kohen] mu podal hlavu a nohu, on na ně položil ruce a hodil je [do ohně].

Druhý podal prvnímu obě přední nohy, ten je dal veleknězi, on na ně položil ruce a hodil je. Druhý ustoupil a odešel. A tak mu podávali všechny ostatní údy, on na ně položil ruce a hodil je.

A když chtěl, pokládal ruce on a druzí [je] házeli.

Abaje řekl: Tam je to kvůli cti velekněze.

Dokončili jsme kapitolu „Dvě míry“.

MIŠNA: Dva chleby [Šavuotu] se hnětou každý zvlášť a pekou se každý zvlášť; chleby předložení se hnětou každý zvlášť a pekou se po dvou. A dělal je ve formě; když je vybíral [z pece], vkládal je do formy, aby se nepokazily.

GEMARA: Odkud to víme? Neboť rabíni učili: „Dvě desetiny bude každý bochník“ (Lv 24,5) – učí, že se hnětou každý zvlášť.

Odkud [víme], že tak i dva chleby? Učí se: „bude“. A odkud, že se pekou po dvou? Učí se: „A položíš je“ (Lv 24,6). Mohl bych [myslet], že tak i dva chleby? Učí se: „je“.

Toto „je“ – vždyť jsi to už vyvodil [k pečení po dvou]! Jestliže tak, ať verš řekne „a položíš je“ jedním slovem; co [znamená] „a položíš je“ [dvěma slovy]? Vyvodíš z toho obojí.

Rabíni učili: „A položíš je“ – ve formě. Byly tři formy: vkládal jej do formy, dokud byl ještě těstem; jakousi formu měl v peci; a když jej vybíral, vkládal jej do formy, aby se nepokazil. A ať jej vrátí do první formy! Protože když se peče, nabývá [na objemu].

Bylo řečeno: Chléb předložení – jak se dělá?