Moed katan 25a מועד קטן

GEMARA: A i [když zemřel] učenec? Vždyť se učí: Zemře-li učenec, všichni jsou jeho příbuznými.

„Všichni jsou jeho příbuznými“ – to tě napadlo? Řekni spíše: všichni jsou jako jeho příbuzní; všichni pro něj trhají [roucho], všichni pro něj odhalují [rameno] a všichni pro něj pořádají smuteční hostinu na náměstí. – Není to třeba [říkat o učenci, jde o případ], kdy to nebyl učenec.

A je-li to bezúhonný člověk, je povinen trhat [roucho], neboť se učí: Proč umírají synové a dcery člověka, dokud jsou malí? Aby plakal a truchlil nad bezúhonným člověkem.

„Aby plakal a truchlil“? Bere si od něj [Bůh snad] zástavu? Nýbrž: protože neplakal a netruchlil nad bezúhonným člověkem; neboť každému, kdo pláče a truchlí nad bezúhonným člověkem, se odpouštějí všechny jeho viny pro poctu, kterou mu prokázal. – [Jde o případ,] kdy to nebyl bezúhonný člověk.

Stál-li tam v okamžiku vyjití duše, je povinen, neboť se učí: Rabi Šimon ben Elazar říká: Kdo stojí u umírajícího v okamžiku vyjití duše, je povinen trhat [roucho]. Čemu se to podobá? Svitku Tóry, který shořel, kdy je člověk povinen trhat.

[Jde o případ,] kdy tam nestál v okamžiku vyjití duše.

Když zemřel Rav Safra, rabíni pro něj netrhali [roucha]. Řekli: Neučili jsme se od něj. Abaje jim řekl: Učí se snad „zemře-li [jeho] učitel“? Učí se „zemře-li učenec“! A navíc, jeho výroky máme každý den v ústech v domě studia.

Mysleli, že co se stalo, stalo se. Abaje jim řekl: Učili jsme se: Za učence je člověk povinen trhat, dokud se zabývají smuteční řečí. Mysleli, že mají trhat hned. Abaje jim řekl: Učí se: Pocta učence [se mu prokazuje] při jeho smuteční řeči.

Když zemřel Rav Huna, mysleli, že položí svitek Tóry na jeho máry. Rav Chisda jim řekl: Věc, se kterou za svého života nesouhlasil, mu teď máme udělat? Neboť Rav Tachlifa řekl: Já jsem viděl Rava Hunu, když si chtěl sednout na lůžko a ležel na něm svitek Tóry; obrátil džbán dnem vzhůru na zem a položil na něj svitek Tóry. Je tedy zřejmé, že zastával názor, že je zakázáno sedět na lůžku, na němž leží svitek Tóry.

Máry neprošly dveřmi. Mysleli, že je spustí přes střechy. Rav Chisda jim řekl: Toto jsem se od něj naučil: Pocta učence [vyžaduje, aby byl vynesen] dveřmi.

Mysleli, že jej přeloží z jedněch már na jiné. Rav Chisda jim řekl: Toto jsem se od něj naučil: Pocta učence [vyžaduje, aby zůstal] na prvním lůžku. Neboť Rav Jehuda řekl jménem Rava: Odkud [víme], že pocta učence [vyžaduje, aby zůstal] na prvním lůžku? Neboť je řečeno: „Naložili Boží schránu na nový vůz“ (2S 6,3). Rozbourali tedy dveře a vynesli jej.

Rabi Aba nad ním zahájil [smuteční řeč]: Náš mistr byl hoden, aby na něm spočinula Šechina, jenže Babylónie mu to překazila.

Rav Nachman bar Chisda – a někteří říkají Rav Chanan bar Chisda – namítl: „Stalo se, stalo se slovo Hospodinovo k Ezechielovi, synu Buziho, knězi, v zemi Kaldejců“ (Ez 1,3).

Jeho otec jej plácl sandálem a řekl mu: Neříkal jsem ti, abys netrápil svět? Co znamená „stalo se“? Že se [to slovo k němu] stalo již dříve [v zemi Izraele].

Když jej vynesli tam [do země Izraele], řekli rabimu Amimu a rabimu Asimu: Rav Huna přichází. Řekli: Když jsme byli tam, nemohli jsme kvůli němu zvednout hlavu; teď jsme přišli sem, a on přišel za námi.

Řekli jim: Přichází [jen] jeho rakev. Rabi Ami a rabi Asi vyšli [naproti], rabi Ila a rabi Chanina nevyšli. Někteří říkají: rabi Ila vyšel, rabi Chanina nevyšel.

Ten, kdo vyšel – jaký měl důvod? Neboť se učí: Pro rakev, která je převážena z místa na místo, se staví do řady a pronáší se nad ní požehnání pozůstalých a útěcha pozůstalých. Ten, kdo nevyšel – jaký měl důvod? Neboť se učí: Pro rakev, která je převážena z místa na místo, se nestaví do řady a nepronáší se nad ní požehnání pozůstalých ani útěcha pozůstalých.

[Tyto baraity] si odporují? Není to rozpor: zde jde o případ, kdy je jeho kostra [ještě] celá, tam, kdy jeho kostra již celá není. A kostra Rava Huny byla celá; ten, kdo nevyšel, [nevyšel proto, že] mu to nedořekli.

Řekli: Kam jej uložíme? Rav Huna šířil Tóru v Izraeli a rabi Chija šířil Tóru v Izraeli – [uložme jej tedy k rabimu Chijovi].

Kdo jej tam vnese? Rav Chaga jim řekl: Já jej tam vnesu, neboť jsem si u něj upevnil své učení, když mi bylo osmnáct let, a nikdy jsem nebyl nečistý výronem semene, a sloužil jsem mu a znám jeho činy: Jednoho dne se mu obrátil řemínek tefilin a on se kvůli tomu postil čtyřicet postů.

Vnesl jej. Jehuda ležel napravo od svého otce a Chizkija nalevo. Jehuda řekl Chizkijovi: Vstaň ze svého místa, neboť není slušné, aby Rav Huna zůstal stát. Když vstal, vstal s ním ohnivý sloup. Rav Chaga to uviděl, ulekl se, postavil jeho rakev zpříma a vyšel. A to, že nebyl potrestán, bylo proto, že postavil rakev Rava Huny zpříma.

Když zemřel Rav Chisda, mysleli, že položí svitek Tóry na jeho máry. Rabi Jicchak jim řekl: Věc, se kterou jeho učitel nesouhlasil, mu máme my udělat?

Mysleli, že nesmějí sešít své trhliny hrubými stehy. Rabi Jicchak bar Ami jim řekl: [U] učence – jakmile [nosiči] obrátili tváře za márami, smějí [trhliny] sešít hrubými stehy.

Když zemřeli Raba bar Huna a Rav Hamnuna, vynesli je tam [do země Izraele].