[To je] krev oběti za hřích malomocného a krev oběti za vinu malomocného, jak je psáno: „Toto bude zákon o malomocném“ (Lv 14,2) – ať dospělý, ať nezletilý.
דם חטאתו של מצורע ודם אשמו של מצורע דכתיב (ויקרא יד, ב) זאת תהיה תורת המצורע בין גדול ובין קטן
Učili jsme se (Mišna Gitin 5,4): Kohanim, kteří ve Svatyni úmyslně způsobili pigul, jsou povinni [nahradit škodu]; z toho plyne, že neúmyslně jsou osvobozeni, a přece je jejich pigul pigulem.
Řekneš-li, že jsou posly Nebes, je to v pořádku: proto je jejich pigul pigulem. Řekneš-li však, že jsou našimi posly, proč je jejich pigul pigulem? Ať mu [obětující] řekne: Ustanovil jsem tě poslem, abys napravoval, a ne abys kazil!
אי אמרת בשלמא שלוחי דשמיא הוו היינו שפיגולן פיגול אלא אי אמרת שלוחי דידן הוו אמאי פיגולן פיגול לימא ליה שליחא שויתיך לתקוני ולא לעוותי
K věci samé: Rabi Jochanan řekl: Všichni potřebují souhlas, kromě toho, komu chybí smíření, neboť člověk přináší oběť za své nezletilé syny a dcery. Pak by tedy člověk mohl přinést oběť za hřích kvůli [požití] tuku za svého druha, neboť člověk přináší za svou nepříčetnou ženu podle rabiho Jehudy! Proč tedy rabi Elazar řekl: Oddělil-li oběť za hřích kvůli tuku za svého druha, neučinil nic?
גופא אמר רבי יוחנן הכל צריכין דעת חוץ ממחוסר כפרה שהרי אדם מביא קרבן על בניו ועל בנותיו הקטנים אלא מעתה יביא אדם חטאת חלב על חבירו שכן אדם מביא על אשתו שוטה כרבי יהודה אלמה אמר רבי אלעזר הפריש חטאת חלב על חבירו לא עשה כלום?
A jestliže jedla, když byla příčetná, a pak se pomátla – vždyť rabi Jirmeja řekl jménem rabiho Abahua jménem rabiho Jochanana: Kdo jedl tuk a oddělil oběť, pak se pomátl a opět nabyl rozumu, [oběť] je nezpůsobilá; protože byla odsunuta, zůstává odsunuta.
ואי דאכלה כשהיא פקחת ונשתטית, הא אמר רבי ירמיה אמר רבי אבהו אמר רבי יוחנן אכל חלב והפריש קרבן ונשתטה וחזר ונשתפה פסול הואיל ונדחה ידחה
Pak by tedy člověk mohl přinést oběť pesach za svého druha, neboť člověk přináší za své nezletilé syny a dcery! Proč tedy rabi Elazar řekl: Oddělil-li pesach za svého druha, neučinil nic?
אלא מעתה יביא אדם פסח על חבירו שכן אדם מביא על בניו ועל בנותיו הקטנים אלמה אמר רבי אלעזר הפריש פסח על חבירו לא עשה כלום
A odkud to? Z toho, co jsme se učili (Mišna Pesachim 8,3): Kdo řekne svým synům: Zabíjím beránka pesach za toho z vás, kdo první vystoupí do Jeruzaléma – jakmile první vstoupil hlavou a většinou těla, nabyl svůj podíl a zajišťuje podíl i svým bratrům s sebou. A řekneš-li, že beránek na rodinu je z Tóry, [pak by vystoupivší] stál na masu [už vlastněném] a teprve by jim [ho] zajišťoval?
וממאי מדתנן (משנה פסחים ח, ג) האומר לבניו הריני שוחט את הפסח על מי שיעלה מכם ראשון לירושלים כיון שהכניס ראשון ראשו ורובו זכה בחלקו ומזכה את אחיו עמו ואי אמרת שה לבית דאורייתא על בישרא קאי ומזכי להו
Proč jim to tedy jejich otec řekl? Aby je povzbudil k [plnění] přikázání. Bylo vyučováno také tak: Stalo se, že dcery předběhly syny, a ukázalo se, že dcery byly horlivé a synové liknaví.
אלא למה להו דאמר להון אבוהון כדי לזרזן במצות תניא נמי הכי מעשה היה וקדמו בנות לבנים ונמצאו בנות זריזות ובנים שפלים:
Originál: Nedarim 36a na Sefarii, verze „Wikisource Talmud Bavli“ (hebrejské Wikisource), licence CC BY-SA. Originál je převzat beze změn obsahu, jen rozdělený na segmenty. Český překlad je odvozené dílo pořízené strojově (model Claude) a šíří se pod licencí CC BY-SA 4.0.