Řekl Raba jménem Rav Nachmana: Halacha: ohledně slibů se obrací [na mudrce] vestoje, u jednotlivce, v noci, o šabatu a [před] příbuznými, a i když měli čas ještě za dne.
אמר רבה אמר רב נחמן הלכה נשאלין נדרים עומד יחידי ובלילה ובשבת ובקרובים ואפי' היה להן פנאי מבעוד יום
Vestoje? Vždyť se učí: Raban Gamliel sestoupil z osla, zahalil se, posadil se a zrušil mu jeho slib! – Raban Gamliel se domníval, že se otevírá lítostí; je třeba slib vykořenit, a to vyžaduje zkoumání, proto se posadil. A Rav Nachman se domníval, že se lítostí neotevírá, a [lze to tedy] i vestoje.
עומד והתניא ירד ר"ג מן החמור ונתעטף וישב והתיר לו נדרו רבן גמליאל סבר פותחין בחרטה מיעקר נדר' בעינן ובעי עיוני אהכי ישב ורב נחמן סבר אין פותחין בחרטה ואפילו מעומד
Řekl Rava Rav Nachmanovi: Hleď, pane, ten učenec, který přišel ze Západu, řekl: Rabíni se zabývali [slibem] syna Rav Huny bar Avina, zrušili mu jeho sliby a řekli mu: Jdi a pros o milosrdenství pro sebe, neboť jsi zhřešil. Neboť Rav Dimi, bratr Rav Safry, učil: Každý, kdo slibuje, i když [slib] dodrží, se nazývá hříšníkem. Řekl Rav Zevid: Jaký je verš? „Zdržíš-li se slibování, nebude na tobě hřích“ (Dt 23,23) – nezdržel-li ses, je [na tobě] hřích.
א"ל רבא לרב נחמן חזי מר האי מרבנן דאתא ממערבא ואמר איזדקיקו ליה רבנן לבריה דרב הונא בר אבין ושרו ליה נדריה ואמרו ליה זיל ובעי רחמי על נפשך דחטאת דתני רב דימי אחוה דרב ספרא כל הנודר אע"פ שהוא מקיימו נקרא חוטא אמר רב זביד מאי קרא (דברים כג, כג) וכי תחדל לנדור לא יהיה בך חטא הא לא חדלת איכא חטא
Učí se: Kdo řekne své ženě: „[Pokud jde o] všechny sliby, které učiníš – nechci, abys slibovala, to není slib,“ neřekl nic. [Řekne-li:] „Dobře jsi učinila a není nikoho jako ty; a kdybys nebyla slíbila, zavázal bych tě [slibem] já,“ jeho slova platí.
תניא האומר לאשתו כל נדרים שתדורי אי אפשי שתדורי אין זה נדר לא אמר כלום יפה עשית ואין כמותך ואם לא נדרת מדירך אני דבריו קיימין
Ať člověk neříká své ženě o šabatu: „Zrušeno ti, zneplatněno ti,“ tak jak jí říká ve všední den, nýbrž ať jí řekne: „Vezmi a jez, vezmi a pij,“ a slib je zneplatněn sám od sebe. Řekl rabi Jochanan: A musí jej zneplatnit ve svém srdci.
לא יאמר אדם לאשתו בשבת מופר ליכי בטיל ליכי כדרך שאומר לה בחול אלא אומר לה טלי ואכלי טלי ושתי והנדר בטל מאליו א"ר יוחנן וצריך שיבטל בלבו
Učí se: Bejt Šamaj říkají: O šabatu ruší ve svém srdci, ve všední den to vyslovuje rty. Bejt Hilel říkají: Jak v jednom, tak v druhém ruší ve svém srdci a nemusí to vyslovovat rty.
תניא בש"א בשבת מבטל בלבו בחול מוציא בשפתיו ובה"א אחד זה ואחד זה מבטל בלבו ואין צריך להוציא בשפתיו
Neboť se učí: „Toto je věc“ (Nu 30,2) – mudrc rozvazuje, ale manžel nerozvazuje. Neboť bych mohl myslet: jestliže mudrc, který neruší, rozvazuje, není správné, aby manžel, který ruší, rozvazoval? Proto verš učí:
דתני' (במדבר ל, ב) זה הדבר החכם מתיר ואין בעל מתיר שיכול ומה חכם שאין מפר מתיר בעל שמפר אינו דין שמתיר ת"ל
Originál: Nedarim 77b na Sefarii, verze „Wikisource Talmud Bavli“ (hebrejské Wikisource), licence CC BY-SA. Originál je převzat beze změn obsahu, jen rozdělený na segmenty. Český překlad je odvozené dílo pořízené strojově (model Claude) a šíří se pod licencí CC BY-SA 4.0.