Nedarim 84b נדרים

A mudrci říkají: Vysloví označení, ale nemusí [jej] oddělit. Není to tedy tak, že ten, kdo [říká, že označení vyslovit musí], se domnívá, že pochybný [desátek] činí [plodinu] neodesátkovanou (tevel), a [vlastník tudíž] má užitek z [práva] rozdělení (tovat hanaa); a protože má užitek z rozdělení, nepomůže to [a ona nesmí desátek brát]?

A ten, kdo říká, že [označení] nevysloví, se domnívá, že pochybný [desátek] nečiní [plodinu] tevel, a kdo z [desátku], jehož pochybnost nečiní tevel, nemá užitek z rozdělení, smí z něho mít požitek.

Řekl mu Abaje: Všichni [souhlasí], že pochybný [desátek] činí tevel, a rabi Eliezer a rabíni se rozcházejí v tomto: Rabi Eliezer se domnívá, že prostí lidé (amej ha-arec) nejsou podezřelí ohledně desátku chudých, protože kdyby se zřekl svého majetku, stal se chudým a sám si jej vzal, neměl by ztrátu.

A rabíni se domnívají: Člověk se svého majetku nezřekne, protože se bojí, že jej možná získá jiný člověk; proto jsou podezřelí.

Rava říká: Zde [jde] o desátek chudých, který se rozděluje v domě, o němž je psáno [slovo] „dávání“: „a dáš levitovi, cizinci…“ (Dt 26,12); proto mu je zakázáno z něho mít požitek.

Zde [jde] o desátek chudých, který se rozděluje na humnech; protože je o něm psáno: „a uložíš [jej] ve svých branách“ (Dt 14,28), smí z něho mít požitek.

„[Konam –] kohanim a levité [ať] nemají ze mne požitek – ať vezmou“ atd. Je tedy patrné, že užitek z rozdělení není majetkem.

Řekni [však] závěrečnou část: „Tito kohanim a tito levité [ať] nemají ze mne požitek – ať vezmou jiní“, ale tito ne. Je tedy patrné, že užitek z rozdělení je majetkem.

Řekl Rav Hošaja: To není potíž: toto [je podle] Rabiho, toto podle rabiho Josiho, syna rabiho Jehudy. Neboť se učí: Kdo ukradne neodesátkovanou úrodu (tevel) svého druha a sní ji, zaplatí mu cenu jeho tevelu – slova Rabiho. Rabi Josi, syn rabiho Jehudy, říká: Zaplatí jen cenu neposvěcené části (chulin), která je v něm. Není to tedy v tomto, v čem se rozcházejí: