Talmud česky

Pesachim 28b פסחים

Babylonský talmud · Moed – Svátky · list 28b · 13 segmentů

Struktura debaty:Otázka 2 Rozpoznáno automaticky podle úvodních formulí. Podtržené pojmy a jména otevřou vysvětlivku.
1
Rabi Šimon říká: Chamec před jeho dobou a po jeho době – nepřestupuje se jím nic; během jeho doby se jím přestupuje [trest] karet a zákaz. A od chvíle, kdy je zakázán k jídlu, je zakázán k užitku. – Tím se dostáváme k prvnímu tanaitovi. – Rabi Josi Haglili říká: Podivuj se sám nad sebou, jak to, že je chamec zakázán k užitku po všech sedm [dní]?
רבי שמעון אומר חמץ לפני זמנו ולאחר זמנו אינו עובר עליו בלא כלום תוך זמנו עובר עליו בכרת ובלאו ומשעה שאסור באכילה אסור בהנאה אתאן לתנא קמא ר' יוסי הגלילי אומר תמה על עצמך היאך חמץ אסור בהנאה כל שבעה
2
A odkud [víme], že ten, kdo jí chamec od šesté hodiny dál, přestupuje zákaz? Neboť je řečeno: „Nebudeš s ním jíst kvašené“ (Dt 16,3). To jsou slova rabiho Jehudy.
ומנין לאוכל חמץ משש שעות ולמעלה שהוא עובר בלא תעשה שנאמר (דברים טז, ג) לא תאכל עליו חמץ דברי רבי יהודה
3
Rabi Šimon mu řekl: Lze to snad tak říci? Vždyť je již řečeno: „Nebudeš s ním jíst kvašené; sedm dní s ním budeš jíst nekvašené chleby“ (Dt 16,3). Proč tedy Písmo praví „nebudeš s ním jíst kvašené“? V době, kdy platí [příkaz] „vstaň, jez macesy“, platí [zákaz] „nejez chamec“; a v době, kdy neplatí „vstaň, jez macesy“, neplatí „nejez chamec“.
אמר לו ר' שמעון וכי אפשר לומר כן והלא כבר נאמר לא תאכל עליו חמץ שבעת ימים תאכל עליו מצות אם כן מה ת"ל לא תאכל עליו חמץ בשעה שישנו בקום אכול מצה ישנו בבל תאכל חמץ ובשעה שאינו בקום אכול מצה אינו בבל תאכל חמץ
4
Jaký je důvod rabiho Jehudy? Jsou psány tři verše: „Nebude se jíst kvašené“ (Ex 13,3), „Nic kvašeného nebudete jíst“ (Ex 12,20), „Nebudeš s ním jíst kvašené“ (Dt 16,3) – jeden pro dobu před jeho dobou, jeden pro dobu po jeho době a jeden pro jeho dobu.
מ"ט דר' יהודה תלתא קראי כתיבי (שמות יג, ג) לא יאכל חמץ (שמות יב, כ) וכל מחמצת לא תאכלו (דברים טז, ג) לא תאכל עליו חמץ חד לפני זמנו וחד לאחר זמנו וחד לתוך זמנו
5
A rabi Šimon? Jeden pro jeho dobu; a „nic kvašeného“ potřebuje pro to, co se učí: Mám jen [to], co zkvasilo samo; odkud [víme o tom, co zkvasilo] kvůli něčemu jinému? Písmo praví: „Nic kvašeného nebudete jíst.“
ורבי שמעון חד לתוך זמנו וכל מחמצת מבעי ליה לכדתניא אין לי אלא שנתחמץ מאליו מחמת דבר אחר מנין תלמוד לומר כל מחמצת לא תאכלו
6
„Nebude se jíst kvašené“ potřebuje pro to, co se učí: Rabi Josi Haglili říká: Odkud [víme] o Pesachu v Egyptě, že jeho [zákaz] kvašeného platil jen jeden den? Písmo praví: „Nebude se jíst kvašené“, a hned vedle: „Dnes vycházíte“ (Ex 13,4).
לא יאכל חמץ מיבעי ליה לכדתניא רבי יוסי הגלילי אומר מנין לפסח מצרים שאין חימוצו נוהג אלא יום אחד תלמוד לומר לא יאכל חמץ וסמיך ליה (שמות יג, ד) היום אתם יוצאים
7
A rabi Jehuda – odkud má [to, co zkvasilo] kvůli něčemu jinému? Z toho, že to Milosrdný vyjádřil slovem „machmecet“ [kvašené].
ור' יהודה מחמת דבר אחר מנא לי' מדאפקיה רחמנא בלשון מחמצת
8
A rabi Josi Haglili – odkud to má? Chceš-li, řekni: Z toho, že je vedle toho [psáno] „dnes“. Chceš-li, řekni: Sousedící verše nevykládá.
דר' יוסי הגלילי מנא ליה אי בעית אימא מדסמיך ליה היום אי בעית אימא סמוכין לא דריש
9
Mistr řekl: „A odkud [víme], že ten, kdo jí chamec od šesté hodiny dál, přestupuje zákaz? Neboť je řečeno: Nebudeš s ním jíst kvašené. To jsou slova rabiho Jehudy. Rabi Šimon mu řekl: Lze to snad tak říci? Vždyť je již řečeno: Nebudeš s ním jíst kvašené; sedm dní s ním budeš jíst nekvašené chleby.“
אמר מר ומנין לאוכל חמץ משש שעות ולמעלה שהוא עובר בלא תעשה שנאמר לא תאכל עליו חמץ דברי רבי יהודה אמר לו ר' שמעון וכי אפשר לומר כן והלא כבר נאמר לא תאכל עליו חמץ שבעת ימים תאכל עליו מצות
10
A rabi Jehuda? Rabi Šimon mu to přece říká dobře! – Rabi Jehuda ti řekne: Ten [verš] přichází, aby [jedení macesů] stanovil jako povinnost i v této době.
ורבי יהודה שפיר קאמר ליה רבי שמעון ורבי יהודה אמר לך ההוא לקובעו חובה אפילו בזמן הזה הוא דאתא
11
A rabi Šimon – odkud má, že je to stanoveno jako povinnost? Vyvozuje to z: „Večer budete jíst nekvašené chleby“ (Ex 12,18). A rabi Jehuda? [Ten verš] potřebuje pro nečistého a pro toho, kdo byl na vzdálené cestě: Napadlo by tě říci, protože nejí z pesachové [oběti], ať nejí ani maces a hořké byliny. Proto nás poučuje [jinak].
ור' שמעון לקובעו חובה מנא ליה נפקא ליה (שמות יב, יח) מבערב תאכלו ור' יהודה מיבעי לי' לטמא ושהיה בדרך רחוקה סלקא דעתך אמינא הואיל ובפסח לא יאכל מצה ומרור נמי לא ניכול קמ"ל
12
A rabi Šimon? Pro nečistého a toho, kdo byl na vzdálené cestě, verš nepotřebuje, neboť nejsou na tom hůře než neobřezaný a cizinec, o nichž je psáno: „A žádný neobřezaný z ní nebude jíst“ (Ex 12,48) – z ní nejí, ale jí maces a hořké byliny. A rabi Jehuda? Je to psáno u tohoto a je to psáno u tohoto.
ור' שמעון טמא ושהיה בדרך רחוקה לא איצטריך קרא דלא גרע מערל ובן נכר דכתיב (שמות יב, מח) וכל ערל לא יאכל בו בו הוא אינו אוכל אבל אוכל הוא במצה ובמרור ורבי יהודה כתיב בהאי וכתיב בהאי
13
Kdo [je autorem] naší mišny? Je-li to rabi Jehuda – ten mluví o chamecu obecně, i o [chamecu] nežida. A je-li to rabi Šimon –
מני מתניתין אי רבי יהודה חמץ סתמא קאמר אפילו דנכרי ואי רבי שמעון

Originál: Pesachim 28b na Sefarii, verze „Wikisource Talmud Bavli“ (hebrejské Wikisource), licence CC BY-SA. Originál je převzat beze změn obsahu, jen rozdělený na segmenty. Český překlad je odvozené dílo pořízené strojově (model Claude) a šíří se pod licencí CC BY-SA 4.0.

Nahlásit chybu nebo navrhnout opravu

Tlačítko otevře váš e-mailový program s předvyplněnou zprávou na adresu [email protected]. Když se nic neotevře, zkopírujte text a pošlete ho ručně.

Otevřít v e-mailu