MIŠNA: „Za světla“ čtrnáctého [nisanu] se prohledává [dům kvůli] chamecu [kvašenému] při světle svíčky. Žádné místo, kam se chamec nepřináší, nevyžaduje prohledání. Proč tedy řekli [mudrci, že se prohledávají] dvě řady [sudů] ve sklepě? [Jde o] místo, kam se chamec přináší. Bejt Šamaj říkají: dvě řady přes celou přední stranu sklepa. Bejt Hilel říkají: dvě vnější řady, které jsou nejhořejší.
מתני׳ אור לארבעה עשר בודקין את החמץ לאור הנר כל מקום שאין מכניסין בו חמץ אין צריך בדיקה ובמה אמרו ב' שורות במרתף מקום שמכניסין בו חמץ בית שמאי אומרים ב' שורות על פני כל המרתף ובית הלל אומרים שתי שורות החיצונות שהן העליונות:
GEMARA: Co znamená „světlo“ (or)? Rav Huna řekl: rozbřesk (nagha). Rav Jehuda řekl: noc (lejl). Předpokládáš, že ten, kdo řekl „rozbřesk“, myslí doslova rozbřesk, a ten, kdo řekl „noc“, myslí doslova noc.
גמ׳ מאי אור רב הונא אמר נגהי ורב יהודה אמר לילי קא סלקא דעתך דמאן דאמר נגהי נגהי ממש ומאן דאמר לילי לילי ממש
Namítají: „Ráno bylo světlo, a muži byli propuštěni“ (Gn 44,3) – z toho plyne, že „světlo“ je den. Copak je psáno: „Světlo bylo ráno“? Je psáno: „Ráno bylo světlo,“ [tj. ráno se rozsvítilo,] jako když se říká: „Ráno se rozjasnilo.“ A je to podle toho, co Rav Jehuda řekl jménem Rava; Rav Jehuda totiž řekl jménem Rava: Vždy ať člověk vchází [do města], když je „dobře“ [za denního světla], a vychází, když je „dobře“.
מיתיבי (בראשית מד, ג) הבקר אור והאנשים שולחו אלמא אור יממא הוא מי כתיב האור בקר הבקר אור כתיב כמאן דאמר צפרא נהר וכדרב יהודה אמר רב דאמר רב יהודה אמר רב לעולם יכנס אדם בכי טוב ויצא בכי טוב
Namítají: „Jako světlo jitra, když vychází slunce“ (2S 23,4) – z toho plyne, že „světlo“ je den. Copak je psáno „světlo jitra“? Je psáno „jako světlo jitra“, a takto se tím míní: jako světlo jitra v tomto světě, tak bude východ slunce pro spravedlivé v budoucím světě.
מיתיבי (שמואל ב כג, ד) וכאור בקר יזרח שמש אלמא אור יממא הוא מי כתיב אור בקר וכאור בקר כתיב והכי קאמר וכאור בקר בעולם הזה כעין זריחת שמש לצדיקים לעולם הבא
Namítají: „A Bůh nazval světlo dnem“ (Gn 1,5) – z toho plyne, že „světlo“ je den. Takto se tím míní: to, co se rozjasňuje a přichází, nazval dnem. Ale pak tedy: „a tmu nazval nocí“ – to, co se stmívá a přichází, nazval nocí? Vždyť platí, že až do vyjití hvězd je den!
מיתיבי (בראשית א, ה) ויקרא אלהים לאור יום אלמא אור יממא הוא הכי קאמר למאיר ובא קראו יום אלא מעתה ולחשך קרא לילה למחשיך ובא קרא לילה והא קיימא לן דעד צאת הכוכבים יממא הוא
Namítají: „Chvalte Ho, všechny hvězdy světla“ (Ž 148,3) – z toho plyne, že „světlo“ je večer. Takto se tím míní: Chvalte Ho, všechny svítící hvězdy. Ale pak tedy: svítící hvězdy musí chválit, a ty, které nesvítí, chválit nemusí? Vždyť je psáno: „Chvalte Ho, všechny Jeho zástupy“ (Ž 148,2)!
מיתיבי (תהלים קמח, ג) הללוהו כל כוכבי אור אלמא אור אורתא הוא הכי קאמר הללוהו כל כוכבים המאירים אלא מעתה כוכבים המאירים הוא דבעו שבוחי שאינן מאירין לא בעו שבוחי והא כתיב (תהלים קמח, ב) הללוהו כל צבאיו
Spíše nás to učí, že i světlo hvězd je světlem. Jaký je v tom praktický rozdíl? Pro toho, kdo se slibem zřekne [užitku ze] světla; jak jsme se učili: Kdo se slibem zřekne světla, má zakázáno [i] světlo hvězd.
אלא הא קמ"ל דאור דכוכבים נמי אור הוא למאי נפקא מינה לנודר מן האור (דתנן) הנודר מן האור אסור באורן של כוכבים
Originál: Pesachim 2a na Sefarii, verze „Wikisource Talmud Bavli“ (hebrejské Wikisource), licence CC BY-SA. Originál je převzat beze změn obsahu, jen rozdělený na segmenty. Český překlad je odvozené dílo pořízené strojově (model Claude) a šíří se pod licencí CC BY-SA 4.0.