Pesachim 43a פסחים

[dívky], které dospěly do své doby [tělesné zralosti], ale nedosáhly [příslušných] let: dcery chudých je natírají vápnem, dcery bohatých je natírají jemnou moukou, dcery králů myrhovým olejem, jak je řečeno: „šest měsíců myrhovým olejem“ (Est 2,12).

Co je to myrhový olej? Rav Huna bar Jirmeja říká: stakte [vonná pryskyřice]. Rav Jirmeja bar Aba řekl: olivový olej z oliv, které nedosáhly ani třetiny [zralosti].

Učí se [v baraitě]: Rabi Jehuda říká: Anfikinon je olivový olej z oliv, které nedosáhly ani třetiny [zralosti]. A proč se jím natírají? Protože odstraňuje chlupy a zjemňuje pleť.

„Toto je pravidlo: cokoli, co je z druhu obilí.“ Učí se [v baraitě]: Řekl rabi Jehošua: Když jsme se už naučili, že cokoli, co je z druhu obilí, tím se o Pesachu přestupuje [zákaz], proč mudrci tyto věci vyjmenovali? Aby byl člověk s nimi a s jejich názvy obeznámen.

Jako v tom případě, kdy jeden muž ze západu [ze země Izraele] přišel do Babylónie. Měl u sebe maso a řekl jim: Přineste mi něco k namáčení. Uslyšel, jak říkají: Přineste mu kutach. Jakmile uslyšel „kutach“, zdržel se [jídla].

„Tyto věci spadají pod varování [zákaz].“

Kdo je ten tanaita, podle něhož [za] kvašené z pravého obilí ve směsi a za tvrdé [nedokonale] kvašené samo o sobě [se trestá] zákazem?

Řekl Rav Jehuda, řekl Rav: Je to rabi Meir, neboť se učí [v baraitě]: Bledé [počínající kynout těsto] se má spálit, a dá ho svému psu, a kdo ho jí, [dostane] čtyřicet [ran].

To samo o sobě je obtížné: Říkáš, že bledé se má spálit, tedy je zakázáno mít z něj užitek, a pak učíš, že ho dá před svého psa, tedy je užitek z něj dovolen.

Takto to míní: Bledé se má spálit – to, co je bledé podle rabiho Meira, podle rabiho Meira, a co podle rabiho Jehudy, podle rabiho Jehudy; a dá ho před svého psa – to, co je [bledé] podle rabiho Meira, podle rabiho Jehudy.

A kdo ho jí, [dostane] čtyřicet [ran] – vracíme se k rabimu Meirovi.

Slyšeli jsme tedy od rabiho Meira, že za tvrdé samo o sobě [se trestá] zákazem, a tím spíše za kvašené z pravého obilí ve směsi.

Rav Nachman řekl: Je to rabi Eliezer, neboť se učí [v baraitě]: Za kvašené z pravého obilí je trestem vyobcování (karet), za jeho směs zákaz – to jsou slova rabiho Eliezera. A mudrci říkají: Za kvašené z pravého obilí je trestem vyobcování, za jeho směs nic. A slyšeli jsme od rabiho Eliezera, že říká: za kvašené z pravého obilí ve směsi [se trestá] zákazem, a tím spíše za tvrdé samo o sobě.

A proč Rav Nachman neřekl jako Rav Jehuda?

Řekne ti: Snad rabi Meir mluvil tam jen o tvrdém samo o sobě, ale o kvašeném z pravého obilí ve směsi ne.

A proč Rav Jehuda neřekl jako Rav Nachman?

Řekne ti: Rabi Eliezer mluvil tam jen o kvašeném z pravého obilí ve směsi, ale o tvrdém samo o sobě nemluvil.

Učí se [v baraitě] v souladu s Ravem Jehudou: „Nic kvašeného nebudete jíst“ (Ex 12,20) – to zahrnuje babylonský kutach, médské pivo, edomský ocet a egyptský zitom. Mohl bych si myslet, že za ně je trestem vyobcování; proto Písmo říká: „neboť každý, kdo by jedl kvašené, bude vyobcován“ (Ex 12,15) – za kvašené z pravého obilí je trestem vyobcování a za jeho směs zákaz.

O kom jsi slyšel, že říká, že za jeho směs [se trestá] zákazem? To je rabi Eliezer. A o tvrdém samo o sobě [zde] nemluví. Z toho plyne, že rabi Eliezer [zákaz] tvrdého nezastává.

A odkud má rabi Eliezer, že za směs [se trestá] zákazem? Protože je psáno: „Nic kvašeného nebudete jíst.“

Jestliže je tomu tak, ať je [za směs] trestem i vyobcování, vždyť je psáno: „neboť každý, kdo by jedl kvašené (machmecet), bude vyobcován“!

To potřebuje k tomu, co se učí [v baraitě]: Mám [tu] jen to, co zkvasilo samo od sebe; odkud [vím, že platí i o tom, co zkvasilo] působením jiné věci? Písmo říká: „každý… kvašené… bude vyobcován.“

Jestliže je tomu tak, i [verš o] zákazu přichází právě k tomu!

Nýbrž důvod rabiho Eliezera je ze slova „nic“ (kol).

Ale tam [u vyobcování] je přece také psáno „každý“ (kol)! – To potřebuje k zahrnutí žen.

Ženy se přece odvozují z toho, co řekl Rav Jehuda, řekl Rav. Neboť řekl Rav Jehuda, řekl Rav, a tak také učili v domě rabiho Jišmaela: Písmo říká: „muž nebo žena, kteří by se dopustili jakéhokoli hříchu lidí“ (Nu 5,6) – Písmo postavilo muže a ženu na roveň ve všech trestech, které jsou v Tóře.

Bylo to zapotřebí.