Pesachim 45a פסחים

Protože nazír a oběť za hřích jsou dva verše, které přicházejí [učit] totéž, a [takové verše] neučí [pro jiné případy].

Nazír – to, co jsme řekli. Oběť za hřích – co to je? Jak se učí [v baraitě]: „Cokoli se dotkne jejího masa, bude posvěceno“ (Lv 6,20). Mohl bych si myslet, i když [nic] nevstřebalo? Písmo říká: „jejího masa“ – teprve když vstřebá do masa.

„Bude posvěceno“ – aby bylo jako ona: je-li nezpůsobilá, bude [i to] nezpůsobilé, a je-li způsobilá, bude se jíst podle přísnějšího [pravidla] z nich.

A ať jsou i pro mudrce nazír a oběť za hřích dva verše, které přicházejí [učit] totéž, a ty neučí!

Říkají: Ty jsou [oba] zapotřebí.

A rabi Akiva? V čem jsou zapotřebí? Pochopitelně, kdyby Milosrdný napsal [to] u oběti za hřích, neodvodil by se z ní nazír, protože nesvaté [věci] z posvátných neodvozujeme. Ať ale Milosrdný napíše [to] u nazíra, a přijde oběť za hřích a odvodí se z něj, vždyť všechny zákazy v Tóře se odvozují z nazíra!

A mudrci ti řeknou: Jsou [oba] zapotřebí: oběť za hřích k [učení, že] se dovolené připočítává k zakázanému, a nesvaté se z posvátného neodvozuje; a „nálev“ k [učení, že] chuť je rovna podstatě, a odtud odvozuješ pro celou Tóru.

A rabi Akiva? Oba jsou k [učení, že] se dovolené připočítává k zakázanému, a jsou to dva verše, které přicházejí [učit] totéž, a jakékoli dva verše, které přicházejí [učit] totéž, neučí.

Řekl Rav Aši Ravu Kahanovi: Nýbrž to, co se učí [v baraitě]: „Ze všeho, co se dělá z vinné révy, od jader až po slupku“ (Nu 6,4) – [verš] učil o zákazech nazíra, že se připočítávají jeden k druhému. Nyní, když se podle rabiho Akivy připočítává zakázané a dovolené, je třeba [učit o] zakázaném a zakázaném?

Řekl mu: Zakázané a dovolené [se připočítává, když se jí] najednou; zakázané a zakázané [i když se jí] jedno po druhém.

MIŠNA: Těsto ve škvírách díže – je-li ho na jednom místě olivě, je povinen [ho] odstranit; a jestliže ne, je zrušeno svou nepatrností.

A tak i co se týče nečistoty: jestliže mu vadí, odděluje [díži od vody při ponoření], a jestliže chce, aby zůstalo, je jako díže [sama].

GEMARA: Řekl Rav Jehuda, řekl Šmuel: Učili to jen o místě, kde [těsto] neslouží ke zpevnění; ale na místě, kde slouží ke zpevnění, není povinen [ho] odstranit.

Z toho plyne, že méně než olivu i na místě, kde neslouží ke zpevnění, není povinen odstranit.

Někteří to učí k závěru [Mišny]: „a jestliže ne, je zrušeno svou nepatrností“ – řekl Rav Jehuda, řekl Šmuel: Učili to jen o místě, kde slouží ke zpevnění; ale na místě, kde neslouží ke zpevnění, je povinen [ho] odstranit. Z toho plyne, že olivu i na místě, kde slouží ke zpevnění, je povinen odstranit.

Učí se [baraita] podle první verze, učí se [baraita] podle druhé verze. Učí se podle první verze: Těsto ve škvírách díže na místě, kde slouží ke zpevnění, neodděluje a nepřestupuje se [jím zákaz]; a na místě, kde neslouží ke zpevnění, odděluje a přestupuje se [jím zákaz]. O čem to bylo řečeno? O olivě; ale o méně než olivě [platí, že] ani na místě, kde neslouží ke zpevnění, neodděluje a nepřestupuje se [jím zákaz].

A učí se podle druhé verze: Těsto ve škvírách díže na místě, kde slouží ke zpevnění,