Pesachim 50a פסחים

je jako jeho zákaz – jako jeho zákaz [začíná] od olivy, tak i jeho návrat od olivy.

Učí se [v baraitě]: Rabi Natan říká: Toto i ono od [velikosti] dvou vajec. A mudrci s ním nesouhlasili.

„A stane se v onen den, že nebude světla, jen vzácné a ztuhlé“ (Za 14,6). Co je „vzácné a ztuhlé“?

Řekl rabi Elazar: To je světlo, které je vzácné v tomto světě a lehké [hojné] v budoucím světě.

Rabi Jochanan řekl: To jsou [zákony o] nákaze a o nečistotě stanu, které jsou v tomto světě obtížné, a v budoucím světě budou lehké.

A rabi Jehošua ben Levi řekl: To jsou lidé, kteří jsou vážení v tomto světě a budou lehcí v budoucím světě. Jako v případě Rava Josefa, syna rabiho Jehošuy ben Leviho, který onemocněl a upadl do bezvědomí. Když se probral, řekl mu jeho otec: Co jsi viděl? Řekl mu: Viděl jsem převrácený svět: horní dole a dolní nahoře. Řekl mu: Synu, viděl jsi jasný svět. A jak jsme na tom my tam? [Řekl mu:] Tak jako jsme tady, tak jsme tam.

A slyšel jsem, jak říkali: Blaze tomu, kdo sem přijde a své učení má v ruce. A slyšel jsem, jak říkali: Zabití [rukou] říše – nikdo nemůže stát v jejich oddílu.

Kdo to jsou? Řekneš-li rabi Akiva a jeho druhové – [to] proto, že jsou zabitými říše, a nic víc? Nýbrž zabití z Lodu.

„V onen den bude na zvoncích koní: Svatý Hospodinu“ (Za 14,20). Co jsou „mecilot ha-sus“?

Řekl rabi Jehošua ben Levi: Svatý, budiž požehnán, v budoucnu rozšíří Jeruzalém natolik, že kůň [jím] poběží až do poledne, [kdy slunce nevrhá stín].

Rabi Elazar řekl: Všechny zvonky, které se zavěšují koni mezi oči, budou svaté Hospodinu.

A rabi Jochanan řekl: Všechna kořist, kterou Izrael ukořistí až do chvíle, kdy kůň poběží do poledne, bude svatá Hospodinu.

Pochopitelně podle toho, kdo říká, [že jde o] všechnu kořist, kterou Izrael ukořistil – to je to, co je psáno: „A hrnce v domě Hospodinově budou jako obětní misky před oltářem“ (Za 14,20). Ale podle toho, kdo říká [jeden z] těch dvou [výkladů], co [znamená] „a hrnce v domě Hospodinově“? Říká jinou věc: že Izrael zbohatne a dobrovolně [je] daruje a přinese.

Pochopitelně podle toho, kdo říká [že jde o] kořist – to je to, co je psáno: „A nebude již kenaanec v domě Hospodina zástupů“ (Za 14,21). Ale podle toho, kdo říká [jeden z] těch dvou [výkladů], co [znamená] „a nebude kenaanec“? Řekl rabi Jirmeja: Nebude zde chudý (kan ani).

A odkud máme, že „kenaanec“ znamená obchodník? Neboť je psáno: „A Jehuda tam uviděl dceru muže kenaance“ (Gn 38,2). Co je „kenaance“? Řekneš-li, že skutečně kenaance – je možné, aby přišel Abraham a varoval Izáka, přišel Izák a varoval Jákoba, a Jehuda šel a vzal [si ji]? Nýbrž řekl rabi Šimon ben Lakiš: Dceru obchodníka, neboť je psáno: „Kenaan, v jeho ruce falešné váhy“ (Oz 12,8). A chceš-li, řekni odtud: „Jejíž kupci jsou knížata, její obchodníci (kenaaneha) vážení země“ (Iz 23,8).

„A Hospodin bude králem nad celou zemí; v onen den bude Hospodin jeden a jeho jméno jedno“ (Za 14,9). Což dnes není jeden?

Řekl rabi Acha bar Chanina: Budoucí svět není jako tento svět. V tomto světě nad dobrými zprávami říká: Požehnaný, Dobrý a dobro činící; a nad špatnými zprávami říká: Požehnaný, Soudce pravdy. V budoucím světě [bude] všechno „Dobrý a dobro činící“.

„A jeho jméno jedno“ – co je „jedno“? Což dnes jeho jméno není jedno?

Řekl rabi Nachman bar Jicchak: Budoucí svět není jako tento svět. V tomto světě se [Jméno] píše [písmeny] jod-he a čte se [písmeny] alef-dalet; ale v budoucím světě bude všechno jedno: bude se číst jod-he a psát jod-he.

Rava zamýšlel vyložit to [vyslovení Jména] ve veřejné přednášce. Řekl mu jeden stařec: Je psáno „le-alem“ [ke skrytí].

Rabi Avina postavil [verše] proti sobě: Je psáno: „Toto je mé jméno navěky (le-olam) a toto má připomínka z pokolení do pokolení“ (Ex 3,15). Řekl Svatý, budiž požehnán: Ne jak se píšu, tak se čtu: píšu se jod-he a čtu se alef-dalet.

Vracíme se k tobě, [kapitolo] „Tyto věci přestupují“.

MIŠNA: Na místě, kde je zvykem dělat práci v předvečer Pesachu až do poledne, se [ji] dělá; na místě, kde je zvykem ji nedělat, se nedělá. Kdo jde z místa, kde se [práce] dělá, na místo, kde se nedělá, nebo z místa, kde se nedělá, na místo, kde se dělá, ukládají se mu přísnosti místa, z něhož vyšel, a přísnosti místa, kam šel.