Šabat 115b שבת

Řekneš-li první tana [baraity] a rabi Josi – možná se přou v tomto: jeden soudí, že bylo dovoleno z nich číst, a druhý soudí, že nebylo dovoleno z nich číst. Spíše rabi Josi a tana [baraity] o egyptštině.

Učili naši učitelé: Požehnání a amulety, i když jsou v nich písmena Jména a mnohé oddíly z Tóry, se nezachraňují před požárem, ale shoří na místě, ony i zmínky Jména v nich. Odtud řekli: Kdo píší požehnání, jsou jako ti, kdo pálí Tóru. Stalo se, že jeden je psal v Sidónu. Přišli to oznámit rabi Jišmaelovi a rabi Jišmael ho šel prověřit. Když vystupoval po žebříku, [ten muž] ho zpozoroval, vzal svazek požehnání a ponořil ho do mísy s vodou. A těmito slovy mu rabi Jišmael řekl: Trest za to poslední je větší než za to první.

Tázal se exilarcha Raby bar Rav Huny: Jsou-li [svaté spisy] napsány barvivem, červeným okrem, gumou nebo skalicí ve svatém jazyce, zachraňují se před požárem, či nezachraňují? – Je to otázka podle toho, kdo říká ‚zachraňují se‘, i podle toho, kdo říká ‚nezachraňují se‘. Je to otázka podle toho, kdo říká ‚nezachraňují se‘: to platí, jsou-li napsány v aramejském překladu a v jakémkoli jazyce, ale zde, kde jsou napsány ve svatém jazyce, se zachraňují? Anebo i podle toho, kdo říká ‚zachraňují se‘, to platí, jsou-li napsány inkoustem, který vydrží, ale zde, protože nevydrží, ne? Řekl mu: Nezachraňují se. – Ale Rav Hamnuna učil: Zachraňují se! Řekl mu: Jestliže se to učí, učí se to. Co se učí? Řekl Rav Aši: Jak se učí: Mezi knihami a svitkem [Ester] není rozdílu, kromě toho, že knihy se píší v jakémkoli jazyce, kdežto svitek jen tehdy, je-li napsán asyrským písmem, na pergamenu a inkoustem.

Tázal se Rav Huna bar Chaluv Rav Nachmana: Svitek Tóry, v němž nelze sesbírat osmdesát pět písmen, jako [je jich v] oddílu ‚Když se archa vydávala na cestu‘, zachraňuje se před požárem, či nezachraňuje? Řekl mu: Ať se tedy ptáš na samotný oddíl ‚Když se archa vydávala na cestu‘! [Odpověděl:] Když v oddílu ‚Když se archa vydávala‘ něco chybí, na to se neptám: protože jsou v něm zmínky Jména, zachraňuje se, i když v něm není osmdesát pět písmen. Ptám se na svitek Tóry, v němž nelze sesbírat [osmdesát pět písmen] – jak je to? Řekl mu: Nezachraňuje se.

Namítl mu: Aramejský překlad, který napsal jako Písmo, a Písmo, které napsal jako aramejský překlad, a hebrejské písmo se zachraňují před požárem; a netřeba říkat [o] aramejštině, která je v Ezrovi, v Danielovi a v Tóře. Co je aramejština v Tóře? „Jegar sahaduta“ (Gn 31,47) – a přestože v ní není osmdesát pět písmen! – Když se to učí, [jde o případ], kdy se to doplní [na osmdesát pět].

Byla jim položena otázka: Těch osmdesát pět písmen – pohromadě, nebo roztroušených? Rav Huna řekl: Pohromadě. Rav Chisda řekl: Dokonce i roztroušených. Namítli: Svitek Tóry, který se opotřeboval: lze-li v něm sesbírat osmdesát pět písmen, jako [je jich v] oddílu ‚Když se archa vydávala na cestu‘, zachraňuje se; a jestliže ne, nezachraňuje se. To je vyvrácení Rav Huny! – Rav Chisda to vyložil podle Rav Huny [tak, že jde] o [celá] slova.

Učili naši učitelé: „I stalo se, když se archa vydávala na cestu, Moše řekl“ (Nu 10,35) – pro tento oddíl udělal Svatý, budiž požehnán, značky nahoře a dole, aby se řeklo,