Sanhedrin 112a סנהדרין

[Zůstává to] nevyřešeno.

Byla jim položena otázka: Jestliže byli svedeni sami od sebe, jak je tomu? [Říkáme:] Milosrdný řekl „a svedli“ – a ne že byli svedeni sami od sebe? Anebo snad i když byli svedeni sami od sebe?

Pojď a slyš: „Jestliže ho svedly ženy a nezletilí...“ Proč? Ať je to jako by byli svedeni sami od sebe! [Odpověď:] Tamti se táhli za vlastní myslí, tito se táhli za ženami a nezletilými.

Dokud není svedena jeho většina. Jak postupujeme? Rav Jehuda řekl: Soudíme a uvězníme, soudíme a uvězníme. Ula mu řekl: Vychází, že tak protahuješ soud těchto [prvních]. Spíše řekl Ula: Soudíme a kamenujeme, soudíme a kamenujeme.

Bylo řečeno: Rabi Jochanan řekl: Soudíme a kamenujeme, soudíme a kamenujeme. A Reš Lakiš řekl: Zřídí se pro ně mnoho soudů.

Je tomu tak? Vždyť rabi Chama bar Josi řekl jménem rabiho Hošaji: „Vyvedeš toho muže nebo tu ženu [ke svým branám]“ (Dt 17,5) – muže nebo ženu vyvádíš ke svým branám, ale nevyvádíš ke svým branám celé město. Spíše: Zřídí se pro ně mnoho soudů, ty prozkoumají jejich případy, pak je přivedou před Velký soud, ten dokončí jejich soud a popraví je.

„Ostřím meče pobiješ obyvatele toho města“ atd. Naši učitelé učili: Karavana oslů a karavana velbloudů, která jde z místa na místo a přenocovala v něm, a byli svedeni spolu s ním: jestliže se tam zdrželi třicet dní, [jsou trestáni] mečem a jejich majetek propadá zkáze; méně než to, [jsou trestáni] ukamenováním a jejich majetek je ušetřen.

Namítá se: Jak dlouho musí [člověk] být ve městě, aby byl jako obyvatelé města? Dvanáct měsíců. Rava řekl: To není rozpor. Toto [platí], aby se stal měšťanem [bnej ha-ir], ono, aby se stal obyvatelem města [jošvej ha-ir].

A tak se také učí: Kdo se zaslíbil, že nebude mít užitek z měšťanů – je-li tam člověk, který se tam zdržel dvanáct měsíců, je mu zakázáno mít z něj užitek; [zdržel-li se] méně než to, je mu dovoleno mít z něj užitek. [Zaslíbil-li se ohledně] obyvatel města – zdržel-li se [někdo] třicet dní, je mu zakázáno mít z něj užitek; méně než to, je mu dovoleno mít z něj užitek.

„Vykonej nad ním klatbu, nad ním a nade vším, co je v něm“ atd. Naši učitelé učili: „Vykonej nad ním klatbu“ (Dt 13,16) – kromě majetku spravedlivých, který je mimo ně. „A nade vším, co je v něm“ – aby se zahrnul majetek spravedlivých, který je v něm. „Jeho kořist“ – a ne kořist Nebes. „A všechnu jeho kořist“ – aby se zahrnul majetek svévolníků, který je mimo ně.

Rabi Šimon řekl: Proč řekla Tóra, že majetek spravedlivých, který je v něm, má propadnout zkáze? Co způsobilo, že bydleli v něm? Jejich majetek. Proto jejich majetek propadá zkáze. Mistr řekl: „A všechnu jeho kořist shromáždíš“ (Dt 13,17) – aby se zahrnul majetek svévolníků, který je mimo ně. Rav Chisda řekl: A [to platí o majetku,] který lze shromáždit dovnitř.

Rav Chisda řekl: Věci uložené v úschově u obyvatel svedeného města jsou dovoleny. Jak je to myšleno? Chceš-li říci, [že patří lidem] z jiného města a nacházejí se v něm, je zřejmé, že jsou dovoleny – není to „jeho kořist“. Spíše [patří] jim a nacházejí se v jiném městě? Lze-li je shromáždit dovnitř, proč jsou dovoleny? A nelze-li je shromáždit dovnitř, vždyť to už [Rav Chisda] jednou řekl!

Nikoli; skutečně [patří lidem] z jiného města, kteří je v něm uložili, a o čem zde jednáme? Například když za ně [uschovatel] přijal ručení. Mohl bys říci, že protože za ně přijal ručení, jsou jako jeho vlastní – proto nás to učí [že nejsou].

Rav Chisda řekl: Zvíře, které z poloviny patří [obyvateli] svedeného města a z poloviny [obyvateli] jiného města, je zakázáno. Těsto, které z poloviny patří [obyvateli] svedeného města a z poloviny [obyvateli] jiného města, je dovoleno. Jaký je důvod? Zvíře je jako něco, co se nedělí; těsto je jako něco, co se dělí.

Rav Chisda se tázal: Zvíře svedeného města – pomůže mu porážka, aby bylo očištěno od [nečistoty] mršiny? [Řekneme:] Milosrdný řekl „ostřím meče“ – je jedno, zda je poraženo, nebo zabito? Anebo snad, když je poraženo, porážka mu pomáhá? Jak tomu je? [Zůstává to] nerozhodnuto.

Rav Josef se tázal: Vlasy spravedlivých žen – jak je s nimi? Rava řekl: Copak vlasy svévolných [žen] jsou zakázány? Je psáno: „Shromáždíš... a spálíš“ (Dt 13,17) – to, čemu chybí jen shromáždění a spálení, vyjímá se to, čemu chybí vytržení, shromáždění a spálení.

Spíše řekl Rava: [Otázka se týká] paruky. Jak je to myšleno? Je-li připevněna k jejímu tělu, je jako její tělo. Nikoli, je to potřeba [pro případ], kdy visí na kolíku. Je jako majetek spravedlivých, který je v něm, a propadá zkáze? Anebo snad, protože s ní vchází a vychází, je jako její oděv? [Zůstává to] nerozhodnuto.

„A všechnu jeho kořist shromáždíš doprostřed jeho náměstí“ atd. Naši učitelé učili: Nemá-li náměstí, nestane se svedeným městem. To jsou slova rabiho Jišmaela. Rabi Akiva říká: Nemá-li náměstí, zřídí se mu náměstí. V čem se liší? Jeden má za to, že „jeho náměstí“ znamená [náměstí, které má] od počátku, a druhý má za to, že „jeho náměstí“ znamená i [náměstí zřízené] nyní.