Sanhedrin 42a סנהדרין

A obojí zastávají [názor] rabiho Jochanana: jeden [míní], dokud není jako tětiva, a druhý, dokud není jako síto.

Řekl Rav Acha z Difti Ravinovi: Ať se [tedy při přibývání] pronáší [požehnání] „Dobrý a dobro činící“! Řekl mu: Copak když ubývá, pronášíme „Spravedlivý soudce“, abychom [při přibývání] pronášeli „Dobrý a dobro činící“? – Ať se tedy pronášejí obě! – Jelikož je to jeho přirozený běh, nepronášíme [je].

A řekl rabi Acha bar Chanina, řekl rabi Asi, řekl rabi Jochanan: Každý, kdo pronáší požehnání nad novoluním v jeho čase, je jako by přijímal tvář Šechiny. Je psáno zde: „Tento měsíc [ha-chodeš ha-ze]“ (Ex 12,2), a je psáno tam: „Toto [ze] je můj Bůh a budu ho oslavovat“ (Ex 15,2). Ve škole rabiho Jišmaela učili: Kdyby Izrael nebyl poctěn ničím jiným než tím, že každý měsíc přijímá tvář svého Otce v nebesích, stačilo by jim to. Řekl Abaje: Proto je třeba je pronášet vestoje.

Meremar a Mar Zutra se navzájem podpírali na ramenou a pronášeli požehnání. Řekl Rav Acha Rav Ašimu: Na Západě pronášejí: „Požehnaný, jenž obnovuje měsíce.“ Řekl mu: Tak pronášejí i naše ženy.

Spíše [je třeba pronášet] podle Rav Jehudy, neboť Rav Jehuda řekl: Požehnaný [jsi…], jenž svým výrokem stvořil nebesa a dechem svých úst všechen jejich zástup; řád a čas jim dal, aby neměnily své poslání; jsou veselé a radostné, že konají vůli svého Stvořitele, Tvůrce pravdy, jehož dílo je pravda. A měsíci řekl, aby se obnovoval jako nádherná koruna pro ty, kdo jsou neseni od lůna, kteří se v budoucnu obnoví jako on a oslaví svého Tvůrce pro slávu jeho království. Požehnaný jsi, Hospodine, jenž obnovuješ měsíce.

„Neboť s rozvahou [tachbulot] povedeš svou válku“ (Př 24,6). Řekl rabi Acha bar Chanina, řekl rabi Asi, řekl rabi Jochanan: U koho najdeš válku [o] Tóru? U toho, kdo má v ruce svazky [chavilot] mišny. Rav Josef o sobě vztahoval [verš]: „A hojnost úrody [je] v síle býka“ (Př 14,4).

„Řekne-li jeden: Ve druhé hodině…“ atd. Řekl rabi Šimi bar Aši: To učili jen o hodinách, ale řekne-li jeden: Před východem slunce, a druhý řekne: Po východu slunce, jejich svědectví je neplatné.

To je zřejmé! – Spíše: řekne-li jeden: Před východem, a druhý řekne: Během východu. – I to je zřejmé! – Mohl bys říci, že [druhý] stál na odkrytém místě a viděl jen pouhé záblesky [a oba mohou mít pravdu]; [proto] nás poučuje.

„Potom uvedou…“ atd. [Nesestupoval] jen ten den, a nic víc? Vždyť se učí: Je-li v jeho slovech podstata, nesestupoval odtamtud nikdy; a není-li v jeho slovech podstata, nesestupuje celý ten den, aby se jeho povýšení nestalo jeho ponížením. Řekl Abaje: Vysvětli to [tak, že Mišna mluví o případě], kdy v jeho slovech podstata není.

„Našli pro něj [důvod k] osvobození…“ atd. Proč [nepijí] víno? Řekl rabi Acha bar Chanina: Písmo říká: „Ani vládcům [roznim] opojný nápoj“ (Př 31,4) – ti, kdo se zabývají tajemstvím [raz] světa, ať se neopíjejí.

(„Našli pro něj [důvod k] osvobození…“ atd.) Jestliže [nic] neviděli – co [se stane]?

Řekl rabi Acha: Propustí ho. A tak řekl i rabi Jochanan: Propustí ho. Řekl Rav Papa Abajemu: Ať ho tedy propustí hned zpočátku! Řekl mu: Tak řekl rabi Jochanan: Aby neodcházeli ze soudního dvora ve zmatku.

Někteří říkají: Řekl Rav Papa Abajemu: Proč je zapotřebí přidávat [soudce]? Ať ho propustí první soudní dvůr! Řekl mu: Rabi Josi zastává [názor] jako ty, neboť se učí: Rabi Josi říká: Jako se nepřidává k soudnímu dvoru sedmdesáti jednoho, tak se nepřidává ani k soudnímu dvoru dvaceti tří.

Učili rabíni: V majetkových sporech se říká: „Případ zestárl“, ale v hrdelních případech se neříká: „Případ zestárl.“

Co [znamená] „případ zestárl“? Řekneš-li, [že] případ je spletitý – mělo by to být obráceně! Řekl Rav Huna bar Manoach ve jménu Rav Achy, syna Rav Iky: Obrať to. Rav Aši řekl: Ve skutečnosti to neobracej; a co [znamená] „případ zestárl“? Případ je moudře uvážen.

Namítají: Největší ze soudců říká: „Případ zestárl.“ Dobrá, řekneš-li „případ je moudře uvážen“, proto to říká největší; ale řekneš-li „případ je spletitý“, copak je nutné, aby to říkal právě největší? Vždyť by sám sebe zahanboval!

Ano, [je to tak]: nelze srovnávat toho, kdo se zahanbí sám, s tím, koho zahanbují jiní.

Někteří říkají: Dobrá, řekneš-li „případ je spletitý“, to je to [pravidlo], že nelze srovnávat toho, kdo se zahanbí sám, s tím, koho zahanbují jiní; ale řekneš-li „případ je moudře uvážen“, největší by sám sebe chválil – vždyť je psáno: „Ať tě chválí cizí, a ne tvá ústa“ (Př 27,2)!

Záležitost soudu je jiná, neboť spočívá na největším, jak jsme se učili: Když dokončili věc, uváděli je dovnitř; největší ze soudců říká: Ty, ten a ten, jsi nevinen; ty, ten a ten, jsi vinen.

Vrátíme se k tobě, kapitolo „Zkoumali je…“.