Sanhedrin 54a סנהדרין

Učí se [v baraitě] v souladu s Ravou: „Muž“ (Lv 20,11) – vyjímá se nezletilý.

„Který obcuje se ženou svého otce“ (Lv 20,11) – zahrnuje to jak ženu jeho otce, která je jeho matkou, tak ženu jeho otce, která není jeho matkou. Jeho matka, která není ženou jeho otce – odkud? Verš učí: „Odkryl nahotu svého otce“ (Lv 20,11) – [slova] jsou volná, aby se z nich srovnávalo a vyvozovala analogie.

„Musí zemřít“ – ukamenováním. Říkáš ukamenováním, nebo snad jen některým ze všech trestů smrti uvedených v Tóře? Je řečeno zde „jejich krev je na nich“ a je řečeno u vyvolávače mrtvých a věštce „jejich krev je na nich“; jako tam ukamenováním, tak i zde ukamenováním.

Trest jsme slyšeli; varování odkud? Verš učí: „Nahotu svého otce neodkryješ“ (Lv 18,7) – nahota tvého otce, to je žena tvého otce.

Říkáš žena tvého otce, nebo snad doslova nahota tvého otce? Je řečeno zde „nahotu svého otce neodkryješ“ a je řečeno tam „odkryl nahotu svého otce“ (Lv 20,11); jako tam Písmo mluví o manželství, tak i zde Písmo mluví o manželství.

A to zahrnuje jak ženu jeho otce, která je jeho matkou, tak ženu jeho otce, která není jeho matkou. Jeho matka, která není ženou jeho otce – odkud? Verš učí: „Nahotu své matky neodkryješ“ (Lv 18,7).

Mám to však jen u varování, kde Písmo postavilo jeho matku, která není ženou jeho otce, na roveň jeho matce, která je ženou jeho otce; trest odkud?

Je řečeno zde „nahotu svého otce neodkryješ“ a je řečeno tam „odkryl nahotu svého otce“; jako u varování Písmo postavilo jeho matku, která není ženou jeho otce, na roveň jeho matce, která je ženou jeho otce, tak i u trestu Písmo postavilo jeho matku, která není ženou jeho otce, na roveň jeho matce, která je ženou jeho otce.

„Je to tvá matka“ (Lv 18,7) – z titulu jeho matky ho činíš vinným, ale nečiníš ho vinným z titulu ženy otce.

A mudrci? [Vykládají] „nahotu tvého otce“ doslova.

Ale to se přece vyvozuje z [verše] „a s mužem“ (Lv 18,22)! – [Je to tu], aby byl vinen dvakrát.

A podle Rav Jehudy, neboť Rav Jehuda řekl: Nežid, který obcuje se svým otcem, je vinen dvakrát; kdo obcuje s bratrem svého otce, je vinen dvakrát.

Řekl Rava: Výrok Rav Jehudy je rozumné vztáhnout na Izraelitu, [který jednal] neúmyslně, a [jde] o oběť; a to, že řekl „nežid“, je jen jemný výraz. Neboť kdyby tě napadlo, že doslova nežid – jaký je jeho trest? Smrt; copak ho zabiješ dvěma smrtmi?

Tak se také učí [v baraitě]: Kdo obcuje se svým otcem, je vinen dvakrát; kdo obcuje s bratrem svého otce, je vinen dvakrát.

Někteří říkají: [Tato baraita] není podle rabiho Jehudy.

A někteří říkají: Můžeš říci, že i podle rabiho Jehudy, a odvozuje to úsudkem a fortiori od bratra jeho otce: Jestliže za bratra jeho otce, který je jen příbuzným jeho otce, je vinen dvakrát, za jeho otce tím spíše.

A přou se ve sporu Abajeho a Ravy: jeden soudí, že tresty se ukládají na základě logického úsudku, a druhý soudí, že tresty se na základě logického úsudku neukládají.

A mudrci – varování ohledně ženy jeho otce odkud mají? Vyvozují je z [verše] „Nahotu ženy svého otce neodkryješ“.

A rabi Jehuda ten [verš] potřebuje pro varování ohledně ženy jeho otce po [otcově] smrti.

A mudrci to vyvozují ze závěru verše: „je to nahota tvého otce“.

A rabi Jehuda ten potřebuje [k tomu, že] z titulu ženy otce ho činíš vinným, ale nečiníš ho vinným z titulu vdané ženy.

Vždyť jsme se učili: Kdo obcuje se ženou otce, je vinen kvůli ní z titulu ženy otce i z titulu vdané ženy, ať za života jeho otce, nebo po smrti jeho otce; a rabi Jehuda nic nenamítá!

Řekl Abaje: Namítá v baraitě.

A mudrci – trest za ženu jeho otce po [otcově] smrti odkud mají? Budiž, rabi Jehuda to odvozuje analogií, ale mudrci odkud?

Řeknou ti: To „odkryl nahotu svého otce“, které rabi Jehuda využívá pro analogii, využívají oni pro trest za ženu jeho otce po [otcově] smrti.

A mudrci – trest za jeho matku, která není ženou jeho otce, odkud mají? Řekl Rav Šiša, syn Rav Idiho: Verš říká „je to tvá matka“ – Písmo postavilo jeho matku, která není ženou jeho otce, na roveň jeho matce, která je ženou jeho otce.

Kdo obcuje se svou snachou atd. – Ať je tedy vinen také z titulu ženy svého syna! Řekl Abaje: Písmo začalo „svou snachou“ a skončilo „ženou tvého syna“, aby ti řeklo: to je jeho snacha, to je žena jeho syna.

MIŠNA: Kdo obcuje s mužem nebo se zvířetem, a žena, která na sebe přivede zvíře, [jsou trestáni] ukamenováním. Jestliže zhřešil člověk, čím zhřešilo zvíře? Ale protože skrze ně přišlo na člověka klopýtnutí, proto Písmo řeklo, ať je ukamenováno. Jiný výklad: aby zvíře nechodilo po tržišti a [lidé] neříkali: To je to, kvůli kterému byl ten a ten ukamenován.

GEMARA: [Zákaz obcování s] mužem – odkud to víme? Neboť učili rabíni: „Muž“ (Lv 20,13) – vyjímá se nezletilý; „který obcuje s mužem“ – ať dospělým, nebo nezletilým; „jako se obcuje se ženou“ – Písmo ti říká, že u ženy jsou dva způsoby obcování.

Řekl rabi Jišmael: Hle, tento [verš] přišel poučit, a ukazuje se, že sám je poučen.

„Musí zemřít“ – ukamenováním. Říkáš ukamenováním, nebo snad jen některým ze všech trestů smrti uvedených v Tóře? Je řečeno zde „jejich krev je na nich“ a je řečeno u vyvolávače mrtvých a věštce „jejich krev je na nich“; jako tam ukamenováním, tak i zde ukamenováním.