Rav řekl: Každého, kdo ke mně vnikne podkopem, zabiju, kromě Rava Chaniny bar Šily. Jaký je důvod? Řekneš-li, protože je spravedlivý – vždyť vniká podkopem! Nýbrž protože o něm vím jistě, že se nade mnou slituje, jako se otec slituje nad synem.
אמר רב כל דאתי עלאי במחתרתא קטילנא ליה לבר מרב חנינא בר שילא מאי טעמא אילימא משום דצדיק הוא הא קאתי במחתרתא אלא משום דקים לי בגוויה דמרחם עלי כרחם אב על הבן
Je dobré, že „nemá krevní vinu, ať ve všední den, ať o Šabatu“ bylo potřeba: Napadlo by tě říci, že je to jako s těmi, kdo jsou popravováni soudem, které o Šabatu nepopravujeme; učí nás, že [ho] zabíjíme. Ale „je za něj krevní vina, ať ve všední den, ať o Šabatu“? Nyní, když ho ve všední den nezabíjíme, je třeba [to říkat] o Šabatu?
בשלמא אין לו דמים בין בחול בין בשבת איצטריך סלקא דעתך אמינא מידי דהוה אהרוגי בית דין דבשבת לא קטלינן קמ"ל דקטלינן אלא דמים לו בין בחול בין בשבת השתא בחול לא קטלינן ליה בשבת מבעיא
Rabíni učili: „A bude zbit“ (Ex 22,1) – kýmkoli; „a zemře“ – jakoukoli smrtí, kterou ho můžeš usmrtit. Je dobré, že „a bude zbit“ kýmkoli bylo potřeba: Napadlo by tě říci, [že jen] majitel domu, o němž je jisté, že se člověk neudrží, [když jde] o jeho majetek, ale jiný ne;
תנו רבנן (שמות כב, א) והוכה בכל אדם ומת בכל מיתה שאתה יכול להמיתו בשלמא והוכה בכל אדם איצטריך סד"א בעל הבית הוא דקים (להו) דאין אדם מעמיד עצמו על ממונו אבל אחר לא
Vyplývá to [již] z vraha, neboť bylo učeno: „Bude jistě usmrcen ten, kdo zabil, je vrah“ (Nu 35,21). Měl bych jen [usmrcení] smrtí, o níž se u něj mluví; a odkud [víme], že nemůžeš-li ho usmrtit smrtí, která je u něj psána, smíš ho usmrtit jakoukoli smrtí, kterou ho můžeš usmrtit? Proto Písmo praví: „bude jistě usmrcen“ – jakkoli.
מרוצח נפקא דתניא (במדבר לה, כא) מות יומת המכה רוצח הוא אין לי אלא במיתה האמורה בו ומנין שאם אי אתה יכול להמיתו במיתה הכתובה בו שאתה רשאי להמיתו בכל מיתה שאתה יכול להמיתו ת"ל מות יומת מ"מ
Ať se tedy z toho vyvodí [i pro zloděje]! Protože vrah a krevní mstitel jsou dva verše, které přicházejí jako jeden, a žádné dva verše, které přicházejí jako jeden, [nic] neučí.
וניגמר מיניה משום דהוה רוצח וגואל הדם שני כתובין הבאין כאחד וכל שני כתובין הבאין כאחד אין מלמדין
Rabíni učili: „Podkop“ – měl bych jen podkop; odkud [víme o] jeho střeše, jeho dvoru a jeho ohradě? Proto Písmo praví: „Bude-li zloděj přistižen“ – kdekoli. Je-li tomu tak, proč Písmo praví „podkop“? Protože většina zlodějů se vyskytuje v podkopu.
תנו רבנן (שמות כב, א) מחתרת אין לי אלא מחתרת גגו חצירו וקרפיפו מנין ת"ל (שמות כב, א) ימצא הגנב מ"מ אם כן מה ת"ל מחתרת מפני שרוב גנבים מצויין במחתרת
Bylo učeno jinde: „Podkop“ – měl bych jen podkop; odkud [víme o] jeho střeše, jeho dvoru a jeho ohradě? Proto Písmo praví: „Bude-li zloděj přistižen“ – kdekoli. Je-li tomu tak, proč Písmo praví „podkop“? Jeho podkop je jeho varováním.
תניא אידך מחתרת אין לי אלא מחתרת גגו חצירו וקרפיפו מנין תלמוד לומר ימצא הגנב מ"מ א"כ מה תלמוד לומר מחתרת מחתרתו זו היא התראתו
Rav Huna řekl: Nezletilý, který pronásleduje [jiného], ten může být [pronásledovaný] zachráněn za cenu jeho života. Zastává názor, že pronásledovatel nepotřebuje varování; není rozdíl mezi dospělým a nezletilým.
אמר רב הונא קטן הרודף ניתן להצילו בנפשו קסבר רודף אינו צריך התראה לא שנא גדול ולא שנא קטן
Rav Chisda namítl Ravu Hunovi: Vyšla-li [při porodu] jeho hlava, nedotýkají se ho, protože se neodsouvá život kvůli životu. A proč? Je to pronásledovatel! Tam je to jiné, protože ji pronásledují z nebe.
איתיביה רב חסדא לרב הונא יצא ראשו אין נוגעין בו לפי שאין דוחין נפש מפני נפש ואמאי רודף הוא שאני התם דמשמיא קא רדפי לה
Řekněme, že ho [následující] podporuje: Pronásledovatel, který pronásledoval svého bližního, aby ho zabil – řekne mu: Hleď, je to Izraelita a člen smlouvy, a Tóra řekla: „Kdo prolévá krev člověka, toho krev bude prolita člověkem“ (Gn 9,6). Tóra řekla: Zachraň krev tohoto krví onoho. [Tedy je třeba varování?]
נימא מסייעא ליה רודף שהיה רודף אחר חבירו להורגו אומר לו ראה שישראל הוא ובן ברית הוא והתורה אמרה (בראשית ט, ו) שופך דם האדם באדם דמו ישפך אמרה תורה הצל דמו של זה בדמו של זה
To je [podle]rabiho Josiho, syna rabiho Jehudy, neboť bylo učeno: Rabi Josi, syn rabiho Jehudy, říká: Učenec (chaver) nepotřebuje varování, protože varování bylo dáno jen k rozlišení mezi neúmyslným a úmyslným [činem].
ההיא רבי יוסי ברבי יהודה היא דתניא רבי יוסי בר' יהודה אומר חבר אין צריך התראה לפי שלא ניתנה התראה אלא להבחין בין שוגג למזיד
Pojď a slyš: Pronásledovatel, který pronásledoval svého bližního, aby ho zabil – řekl mu: Hleď, je to Izraelita a člen smlouvy, a Tóra řekla: „Kdo prolévá krev člověka, toho krev bude prolita člověkem.“ Řekl-li: Vím, že je tomu tak, je osvobozen; [řekl-li]: Právě proto to dělám, je vinen.
ת"ש רודף שהיה רודף אחר חבירו להורגו אמר לו ראה שישראל הוא ובן ברית הוא והתורה אמרה שופך דם האדם באדם דמו ישפך אם אמר יודע אני שהוא כן פטור ע"מ כן אני עושה חייב
Ne, je to potřeba [pro případ], kdy stojí na dvou březích řeky, takže ho nemůže zachránit. Co [tedy] zbývá? Je třeba ho přivést před soud; [a] soud požaduje varování.
לא צריכא דקאי בתרי עיברי דנהרא דלא מצי אצוליה מאי איכא דבעי איתויי לבי דינא בי דינא בעי התראה
Chceš-li, řekni: Rav Huna ti řekne: Já jsem řekl [to] podle tannaa [baraity o] podkopu, který říká: Jeho podkop je jeho varováním.
איבעית אימא אמר לך רב הונא אנא דאמרי כתנא דמחתרת דאמר מחתרתו זו היא התראתו:
Originál: Sanhedrin 72b na Sefarii, verze „Wikisource Talmud Bavli“ (hebrejské Wikisource), licence CC BY-SA. Originál je převzat beze změn obsahu, jen rozdělený na segmenty. Český překlad je odvozené dílo pořízené strojově (model Claude) a šíří se pod licencí CC BY-SA 4.0.