Sanhedrin 73a סנהדרין

MIŠNA: A toto jsou ti, které [je dovoleno] zachránit [před hříchem] za cenu jejich života: ten, kdo pronásleduje svého bližního, aby ho zabil, a [ten, kdo pronásleduje] muže, a zasnoubenou dívku. Ale ten, kdo pronásleduje zvíře, a ten, kdo znesvěcuje Šabat, a ten, kdo slouží modlám – ty nezachraňují za cenu jejich života.

GEMARA: Rabíni učili: Odkud [víme], že [pronásledovaný] tím, kdo pronásleduje svého bližního, aby ho zabil, může být zachráněn za cenu jeho života? Proto Písmo praví: „Nebudeš stát nečinně u krve svého bližního“ (Lv 19,16). Ale přichází [verš] právě pro toto? Ten je potřeba pro to, co bylo učeno: Odkud [víme], že ten, kdo vidí svého bližního, jak tone v řece, nebo jak ho vláčí divoké zvíře, nebo jak na něj přicházejí lupiči, je povinen ho zachránit? Proto Písmo praví: „Nebudeš stát nečinně u krve svého bližního.“ Ano, je tomu tak.

Odkud tedy víme, že může být zachráněn za cenu jeho života? Plyne to úsudkem a minori ad maius ze zasnoubené dívky: Jestliže [u] zasnoubené dívky, kde [pronásledovatel] přichází jen proto, aby ji poškodil, řekla Tóra, že může být zachráněna za cenu jeho života, tím spíše [u] toho, kdo pronásleduje svého bližního, aby ho zabil.

Ale cožpak se trestá na základě úsudku? V domě Rabiho učili: Je to přirovnání: „Neboť jako když povstane muž proti svému bližnímu a zavraždí ho“ (Dt 22,26). Co jsme se tedy naučili z vraha?

Hle, tento [vrah] přichází, aby učil, a nachází se, že je poučen: [Písmo] přirovnává vraha k zasnoubené dívce: Jako zasnoubená dívka může být zachráněna za cenu jeho života, tak i [oběť] vraha může být zachráněna za cenu jeho života.

A [o] zasnoubené dívce samotné, odkud to víme? Jak učili v domě rabiho Jišmaela, neboť v domě rabiho Jišmaela učili: „A nebylo nikoho, kdo by ji zachránil“ (Dt 22,27) – je-li však někdo, kdo by ji zachránil, [ať ji zachrání] jakýmkoli způsobem, jímž může zachránit.

Ke samotné věci: Odkud [víme], že ten, kdo vidí svého bližního, jak tone v řece, nebo jak ho vláčí divoké zvíře, nebo jak na něj přicházejí lupiči, je povinen ho zachránit? Proto Písmo praví: „Nebudeš stát nečinně u krve svého bližního.“ Ale plyne to odtud? Plyne to odtamtud: Odkud [víme o povinnosti vrátit] ztrátu jeho těla? Proto Písmo praví: „A vrátíš mu ji“ (Dt 22,2).

Kdyby [to bylo jen] odtamtud, řekl bych: To platí [jen] o něm samém, ale namáhat se a najímat najaté [pomocníky], řekl bych, že ne; [verš] nás učí [opak].

Rabíni učili: Ať ten, kdo pronásleduje svého bližního, aby ho zabil, ať [ten, kdo pronásleduje] muže, ať [ten, kdo pronásleduje] zasnoubenou dívku, ať [ten, kdo pronásleduje ženu, za styk s níž je] trest smrti soudem, ať [ženu, za styk s níž je] vyhlazení – ty zachraňují za cenu jeho života. [Ten, kdo pronásleduje] vdovu [pro] velekněze, rozvedenou či chalucu [pro] prostého kohena – ty nezachraňují za cenu jeho života.

Byl-li s ní [již] spáchán hřích, nezachraňují ji za cenu jeho života. Má-li [jiného] zachránce, nezachraňují ji za cenu jeho života. Rabi Jehuda říká: Také [je tomu tak, když ta] řekne: Nechte ho, aby ji nezabil.

Odkud se to ví? Verš praví: „A dívce nic neučiníš; dívka nemá hřích hodný smrti“ (Dt 22,26). „Dívce“ (na'ar, psáno bez he) – to je muž; „dívka“ – to je zasnoubená dívka; „hřích“ – to jsou [zakázané vztahy trestané] vyhlazením; „smrti“ – to jsou [vztahy trestané] smrtí soudem.

K čemu jsou mi všechny tyto? Jsou potřeba. Neboť kdyby Milosrdný napsal [jen] „chlapce“, [bylo by to tím], že to není jeho přirozený způsob; ale dívka, jejímž to přirozeným způsobem je, řekl bych, že ne.

A kdyby Milosrdný napsal [jen] „dívka“, [bylo by to tím], že ji poškozuje; ale chlapec, kterého nepoškozuje, řekl bych, že ne.

A kdyby Milosrdný napsal [jen] tyto,