Ševuot 13a שבועות

[Jde o toho], kdo setrvává ve své vzpouře, a je to Rabi. Neboť se učí: Rabi říká: Za všechny přestupky Tóry, ať činil pokání, ať nečinil pokání, Den smíření usmiřuje – kromě toho, kdo shazuje jho, kdo drze vykládá Tóru [proti halaše] a kdo ruší smlouvu v těle; neboť činil-li pokání, Den smíření usmiřuje, a ne-li, Den smíření neusmiřuje.

Jaký je důvod Rabiho? Neboť se učí: „neboť slovem Hospodinovým pohrdl“ (Nu 15,31) – to je ten, kdo shazuje jho a drze vykládá Tóru; „a jeho přikázání zrušil“ – to je ten, kdo ruší smlouvu v těle; „bude jistě vyhlazen“ (Nu 15,31) – „vyhlazen“ před Dnem smíření, „bude vyhlazen“ po Dni smíření.

Mohl bych myslet, i když činil pokání? Učí se: „jeho vina je na něm“ (Nu 15,31) – neřekl jsem [to], leč když jeho vina je na něm.

A mudrci? „Vyhlazen“ – v tomto světě; „bude vyhlazen“ – pro svět příští. „Jeho vina je na něm“ – že činil-li pokání a zemřel, smrt [vinu] smývá.

A můžeš to vůbec vyložit podle Rabiho? Vždyť z toho, že závěr je [podle] rabiho Jehudy, je i začátek [podle] rabiho Jehudy! Neboť závěr učí: „Stejně pro Izraelity, pro kohany i pro pomazaného kohena“ – a kdo zastává tento názor? Rabi Jehuda. Z toho plyne, že začátek je [podle] rabiho Jehudy.

Rav Josef řekl: Je to Rabi, a drží se rabiho Jehudy.

Abaje mu řekl: Říkáš, mistře, přesně, že Rabi se drží rabiho Jehudy, ale rabi Jehuda se nedrží Rabiho? Anebo, když se Rabi drží rabiho Jehudy, drží se i rabi Jehuda Rabiho, jenže [Tana] učí běžným způsobem řeči, aby se řeklo, že žák se drží svého učitele?

Řekl mu: Ano, říkám to přesně: Rabi se drží rabiho Jehudy, ale rabi Jehuda se nedrží Rabiho.

Neboť se učí: Mohl bych myslet, že Den smíření usmiřuje ty, kdo se kají, i ty, kdo se nekají? A to je logický závěr: Protože oběť za hřích a oběť za provinění usmiřují a Den smíření usmiřuje – jako oběť za hřích a oběť za provinění usmiřují jen ty, kdo se kají, tak i Den smíření usmiřuje jen ty, kdo se kají. [Ale] co oběť za hřích a oběť za provinění, které neusmiřují úmyslného jako neúmyslného? Řekneš [totéž] o Dni smíření, který usmiřuje úmyslného jako neúmyslného?

Protože usmiřuje úmyslného jako neúmyslného, ať usmiřuje ty, kdo se kají, i ty, kdo se nekají. Proto se učí: „avšak“ (Lv 23,27) – rozlišilo.

Anonymní [výrok] Sifry – kdo [je jeho autorem]? Rabi Jehuda. A říká: Ti, kdo se kají – ano; ti, kdo se nekají – ne.

A postavil anonymní [výrok] Sifry proti anonymnímu [výroku] Sifry, neboť se učí: Mohl bych myslet, že Den smíření usmiřuje jen tehdy, když se v něm postil, nazval jej svatým shromážděním a nekonal v něm práci; [ale když] se v něm nepostil, nenazval jej svatým shromážděním a konal v něm práci, odkud [víme, že usmiřuje]? Učí se: „je to Den smíření“ (Lv 23,28) – v každém případě.

Abaje řekl: To není potíž: toto je Rabi a toto je rabi Jehuda.

Rava řekl: Toto i toto je Rabi, a Rabi uznává [výjimku] u vyhlazení [za přestupky] samotného dne. Neboť kdybys neřekl tak, Rabi by vůbec neměl vyhlazení za Den smíření.

Proč by se to nenašlo? Například když konal [práci] v noci a zemřel, takže nepřišel den, aby ho usmířil.

Spíše řekni: