Ševuot 19b שבועות

I v tom prvním? Ať je to tak či onak, je nečistý! Rava řekl: Čím se zde zabýváme? Například když šel po první, a v době, kdy šel po druhé, zapomněl, že šel po první, takže má jen částečné vědomí.

A v tom se liší: první tanna zastává názor, že říkáme: částečné vědomí je jako úplné vědomí; a rabi Šimon zastává názor, že neříkáme, že částečné vědomí je jako úplné vědomí.

Šel po první a vešel, byl pokropen [třetího dne] a podruhé a ponořil se, znovu šel po druhé a vešel – je povinen, a rabi Šimon osvobozuje. Ale proč je povinen? Vždyť je to jen pochybné vědomí!

Rabi Jochanan řekl: Zde [mudrci] učinili pochybné vědomí rovným vědomí. A Reš Lakiš řekl: Čí je toto učení? Je to rabi Jišmael, který řekl: Nepotřebujeme vědomí na počátku.

A postavil výrok rabi Jochanana proti výroku rabi Jochanana a výrok Reš Lakiše proti výroku Reš Lakiše, neboť se učí: Snědl pochybný tuk a dozvěděl se o tom, [znovu snědl] pochybný tuk a dozvěděl se o tom – Rabi říká: Tak jako přináší oběť za hřích za každý zvlášť, tak přináší podmíněnou oběť viny za každý zvlášť.

Rabi Šimon ben Jehuda a rabi Elazar, syn rabi Šimona, řekli jménem rabi Šimona: Přináší jen jednu podmíněnou oběť viny, neboť je řečeno: „za jeho omyl, jímž se omylem provinil“ (Lv 5,18) – Tóra zahrnula mnoho omylů pod jedinou podmíněnou oběť viny.

A Reš Lakiš řekl: Zde Rabi učil, že pochybná vědomí rozdělují [přestupky] pro oběti za hřích.

A rabi Jochanan řekl: Tak jako jistá vědomí jinde rozdělují pro oběti za hřích, tak pochybná vědomí rozdělují pro oběti viny.

Budiž, rozpor mezi výroky rabi Jochanana není obtížný: zde tak [mudrci] učinili, ale v celé ostatní Tóře tak neučinili. Zde, protože vědomí není výslovně napsáno, nýbrž se vyvozuje ze slov „a bylo mu skryto“; ale v celé ostatní Tóře tak neučinili, protože je psáno: „nebo když mu bude oznámen“ (Lv 4,23) – potřebujeme řádné vědomí.

Ale podle Reš Lakiše: Místo aby to vyložil podle rabi Jišmaela, ať to vyloží podle Rabiho! – Tím nás učí, že rabi Jišmael nepožaduje vědomí na počátku.

To je přece zřejmé, že nepožaduje, když mu nezbývá verš: „a bylo mu skryto“ (Lv 5,2) slouží k tomu, že je povinen za zapomnění Chrámu! – Mohl bys říci, že to nemá z veršů, ale má to z tradice; proto nás to učí.

Vrátíme se k tobě, kapitolo „Vědomí o nečistotě“.

MIŠNA: Přísahy jsou dvě, které jsou čtyři: přísaha, že budu jíst, a že nebudu jíst; že jsem jedl, a že jsem nejedl.

[Řekl]: Přísahám, že nebudu jíst, a snědl jakékoli nepatrné množství – je povinen; to jsou slova rabi Akivy. Řekli rabi Akivovi: Kde jsme nalezli, že ten, kdo sní nepatrné množství, je povinen, abychom řekli, že tento je povinen? Řekl jim rabi Akiva: A kde jsme nalezli, že ten, kdo [jen] mluví, přináší oběť, abychom řekli, že tento mluví a přináší oběť?

GEMARA: To znamená, že „že budu jíst“ znamená „budu jíst“? Postav proti tomu: „Přísahám: nebudu u tebe jíst“, „Přísahám, že budu u tebe jíst“, „Ne, přísahám, že nebudu u tebe jíst“ – je mu zakázáno [jíst].

Abaje řekl: Vskutku to znamená „budu jíst“; není to obtížné: tam jde o případ, kdy ho nutí jíst, zde, kdy ho nenutí