Ševuot 20a שבועות

jíst.

Mišna mluví o případu, kdy ho nenutí jíst; baraita o případu, kdy ho nutí jíst a on říká: Nebudu jíst, nebudu jíst; takže když přísahá, myslí tím: Přísahám, že nebudu jíst.

Rav Aši řekl: Uč: „Přísahám, že u tebe nejím.“ Je-li tomu tak, co tím chce říci? – Mohl bys říci, že se mu zapletl jazyk; proto nás to učí.

Rabíni učili: Vyslovení je přísaha, zákaz [isar] je přísaha. Zákaz [issur – tj.] isar: řekneš-li, že isar je přísaha, je povinen, a ne-li, je osvobozen. „Řekneš-li, že isar je přísaha“? Vždyť jsi už řekl, že isar je přísaha!

Abaje řekl: Míní toto: Vyslovení je přísaha; isar je, když [něco] přimyká k přísaze. Zákaz isar: řekneš-li, že kdo přimyká k přísaze, je jako ten, kdo vyslovuje přísahu svými ústy, je povinen, a ne-li, je osvobozen.

A odkud víme, že vyslovení je přísaha? Neboť je psáno: „Nebo když někdo přísahá a vysloví rty“ (Lv 5,4). Také isar, neboť je psáno: „Každý slib a každou přísahu zákazu“ (Nu 30,14).

Ale odkud víme, že isar je přimknutí k přísaze? Neboť je psáno: „nebo uvalila zákaz na svou duši přísahou“ (Nu 30,11).

Ale i o vyslovení je přece psáno: „cokoli člověk vysloví přísahou“ (Lv 5,4)!

Abaje tedy řekl: Že vyslovení je přísaha, plyne odtud: „A jestliže se provdá a její sliby jsou na ní nebo vyslovení jejích rtů, jímž zavázala svou duši“ (Nu 30,7) – a přísahu tu neuvádí. Čím se zavázala? Vyslovením.

Rava řekl: Vskutku ti mohu říci, že kdo přimyká k přísaze, není jako ten, kdo vyslovuje přísahu svými ústy, a míní toto: Vyslovení je přísaha; isar může být také přísahou – jeho zákaz [je přísahou]; neboť isar Písmo postavilo mezi slib a přísahu: vyslovil-li ho formou slibu, je to slib, formou přísahy, je to přísaha.

Kde ho postavilo? „A jestliže v domě svého muže slíbila nebo uvalila zákaz na svou duši přísahou“ atd. (Nu 30,11).

A drží se svých názorů, neboť bylo řečeno: Kdo přimyká k přísaze – Abaje řekl: Je jako ten, kdo vyslovuje přísahu svými ústy; a Rava řekl: Není jako ten, kdo vyslovuje přísahu svými ústy.

Namítají: Jaký je isar zmíněný v Tóře? Kdo říká: Beru na sebe, že nebudu jíst maso a nebudu pít víno, jako v den, kdy zemřel můj otec, jako v den, kdy zemřel ten a ten, jako v den, kdy byl zabit Gedalja, syn Achikamův, jako v den, kdy jsem viděl Jeruzalém v jeho zkáze – je mu to zakázáno. A Šmuel řekl: A to tehdy, když již od onoho dne žije pod slibem.

Budiž, podle Abajeho: Tak jako když přimyká ke slibu, je to slib, tak když přimyká k přísaze, je to přísaha.