Ševuot 27a שבועות

MIŠNA: Přísahal, že zruší přikázání, a nezrušil – je osvobozen; že ho splní, a nesplnil – je osvobozen; ačkoli by bylo logické, aby byl povinen, podle slov rabi Jehudy ben Betery.

Rabi Jehuda ben Betera řekl: Jestliže za věc dobrovolnou, k níž není zapřisáhnut od hory Sinaj, je povinen, pak za přikázání, k němuž je zapřisáhnut od hory Sinaj, není logické, aby byl povinen?

Řekli mu: Ne! Řekneš-li to o přísaze o věci dobrovolné, u níž [Písmo] postavilo „ne“ na roveň „ano“, řekneš to i o přísaze o přikázání, u níž nepostavilo „ne“ na roveň „ano“? Neboť přísahal-li, že ho zruší, a nezrušil, je osvobozen.

GEMARA: Rabíni učili: Mohl bych myslet, že přísahal-li, že zruší přikázání, a nezrušil, bude povinen? Verš učí: „že učiní zlé nebo dobré“ (Lv 5,4) – jako činění dobrého je dobrovolné, tak i činění zlého je dobrovolné; vyloučím případ, kdy přísahal, že zruší přikázání, a nezrušil, že je osvobozen.

Mohl bych myslet, že přísahal-li, že splní přikázání, a nesplnil, bude povinen? Verš učí: „že učiní zlé nebo dobré“ – jako činění zlého je dobrovolné, tak i činění dobrého je dobrovolné; vyloučím případ, kdy přísahal, že splní přikázání, a nesplnil, že je osvobozen.

Mohl bych myslet, že přísahal-li, že učiní zlé sám sobě, a neučinil, bude osvobozen? Verš učí: „že učiní zlé nebo dobré“ – jako činění dobrého je dobrovolné, tak i činění zlého je dobrovolné; zahrnu případ, kdy přísahal, že učiní zlé sám sobě, a neučinil, neboť je to v jeho moci.

Mohl bych myslet, že přísahal-li, že učiní zlé jiným, a neučinil, bude povinen? Verš učí: „že učiní zlé nebo dobré“ – jako činění dobrého je dobrovolné, tak i činění zlého je dobrovolné; vyloučím případ, kdy přísahal, že učiní zlé jiným, a neučinil, neboť to není v jeho moci. Odkud víme, že se zahrnuje činění dobrého jiným? Verš učí: „nebo dobré“. A co je činění zlého jiným? „Zbiji toho a toho a rozbiji mu lebku.“

A odkud víme, že verše jsou psány o věci dobrovolné? Možná jsou psány o věci přikázání?

To tě nesmí napadnout, protože potřebujeme činění dobrého obdobné činění zlého a činění zlého obdobné činění dobrého; neboť [Písmo] přirovnalo činění zlého k činění dobrého: jako činění dobrého není rušením přikázání, tak ani činění zlého není rušením přikázání. – Ale pak by činění zlého samo bylo činěním dobrého!

A přirovnalo činění dobrého k činění zlého: jako činění zlého není plněním přikázání, tak ani činění dobrého není plněním přikázání. – Ale pak by činění dobrého samo bylo činěním zlého!

Je-li tomu tak, nenajdeš to ani u věci dobrovolné!

Nýbrž: protože bylo potřeba „nebo“ k zahrnutí činění dobrého jiným, vyvoď z toho, že verše jsou psány o věci dobrovolné; neboť kdyby tě napadlo, že jsou psány o věci přikázání – jestliže je zahrnuto již činění zlého jiným, je snad třeba zahrnovat činění dobrého jiným?

Ale toto „nebo“ je potřeba k rozdělení! – K rozdělení není potřeba zvláštní verš.

To je dobré podle rabi Jonatana; ale podle rabi Jošiji co se dá říci?

Neboť se učí: „Každý, kdo zlořečí svému otci a své matce“ (Lv 20,9) – mám jen případ jeho otce a jeho matky [spolu]; jeho otce a ne matku, matku a ne otce – odkud víme? Verš učí: „svému otci a své matce zlořečil“ (Lv 20,9) – otci zlořečil, matce zlořečil; to jsou slova rabi Jošiji.

Rabi Jonatan říká: [Výraz] znamená oba spolu a znamená i každého zvlášť,