Sota 2a סוטה

MIŠNA: Kdo varuje svou ženu [kvůli žárlivosti] – rabi Eliezer říká: Varuje ji na základě [svědectví] dvou a dává jí pít [hořkou vodu] na základě jednoho svědka nebo na základě [svědectví] sebe sama. Rabi Jehošua říká: Varuje ji na základě dvou a dává jí pít na základě dvou.

Jak ji varuje? Řekne jí před dvěma [svědky]: Nemluv s tím a tím mužem. A mluvila s ním – stále je dovolena svému domu [tj. manželovi] a smí jíst z oběti pozdvihování (truma).

Vešla s ním do skrytého místa a zdržela se s ním tak dlouho, aby mohlo dojít k poskvrnění – je zakázána svému domu a nesmí jíst z trumy. A zemře-li [manžel], podstoupí chalicu, ale nevstoupí do levirátního manželství.

GEMARA: Vždyť tanaita skončil [traktátem] Nazir – proč nyní učí [traktát] Sota?

Podle Rabiho, neboť se učí v baraitě: Rabi říká: Proč je oddíl o nazírovi položen vedle oddílu o sotě? Aby ti řekl, že každý, kdo vidí sotu v jejím úpadku, má se zdržovat vína.

Ať tedy učí nejprve Sotu a pak Nazir! – Protože učil [traktát] Ketubot a učil [kapitolu] „Kdo zaváže [svou ženu] slibem“, učil [traktát] Nedarim; a protože učil Nedarim, učil Nazir, který se podobá slibům; a [pak] učí Sotu podle Rabiho.

„Kdo varuje“ – [to znamená], když se to již stalo, ano, ale předem ne. Tanaita naší mišny se tedy domnívá, že je zakázáno varovat.

Řekl rabi Šmuel bar Rav Jicchak: Když Reš Lakiš otevíral [výklad o] sotě, řekl takto: Člověku se přisuzuje žena jen podle jeho skutků, jak je řečeno: „Neboť žezlo svévole nespočine nad údělem spravedlivých“ (Ž 125,3). Řekl Raba bar bar Chana, řekl rabi Jochanan: A je těžké je spárovat jako rozdělit Rákosové moře, jak je řečeno: „Bůh usazuje osamělé v domě, vyvádí vězně do zdaru“ (Ž 68,7).

Je tomu tak? Vždyť řekl Rav Jehuda, řekl Rav: Čtyřicet dní před vytvořením plodu vychází nebeský hlas (bat kol) a říká: Dcera toho a toho [bude] tomu a tomu, dům toho a toho tomu a tomu, pole toho a toho tomu a tomu! – Není to těžké: toto se týká prvního sňatku, ono druhého sňatku.

„Rabi Eliezer říká: Varuje ji na základě dvou atd.“ – Spor se tedy týká jen varování a ukrytí, ale ohledně poskvrnění je jediný svědek věrohodný.

A také jsme se učili [v mišně]: Řekne-li jediný svědek: Viděl jsem, že ses poskvrnila – nepije.

Odkud víme z Tóry, že jediný svědek je věrohodný? Jak učili naši mistři: „A svědek proti ní není“ (Nu 5,13) – Písmo mluví o dvou.

Nebo snad jen o jednom? Proto se praví: „Nepovstane jediný svědek proti muži“ (Dt 19,15).